„To asi narážíte na můj nedobrovolný let po chviličce nepozornosti při trhání jablek u domu,“ dává najevo, že tuší, odkud vítr vane. Ano, je to tak, tehdy u něho museli hlídat všichni svatí, dopadl z více než čtyřmetrové výšky na záda a na hlavu a pořádně nahnal okolí strach. Lékaři mluvili o zázraku a ještě téhož dne ho po sérii rentgenových vyšetření pustili domů.
Pan František se ovšem zpravidla dostává do pozornosti okolí už na jaře. Jeho pomlázky, tatary, chcete – li, žily, neboť se bavíme s rodákem z Podluží, jsou jedinečné. Má speciálně vysazené pruty a jeho úžasné ruce dokážou stvořit spleteninu, která snad musí dívky v podzádí a na lýtkách spíše hladit. „No, buďme rádi, že jsme chlapi,“ komentuje tuhle velikonoční činnost dlouholetý folklorista a milovník zpěvu.
V létě je pan Zuska také na roztrhání, mimo jiné zdokonaluje v kursech um svých potenciálních následovníků. Ovšem dosáhnout jeho umění třeba při tvorbě slaměných artefaktů, to je prakticky nemožné. „Zájem byl veliký, mladším i starším děvčatům to docela šlo,“ tituluje dámy věku středního i nadstředního takto láskyplně.
V zimě dělá radost mnoha jiným ale i sobě mimo jiné nádhernými vánočními skvosty ze slámy. „Přijďte se podívat, stromeček ozdobený výhradně těmito ozdobami má skutečně málokdo,“ láká k návštěvě.
Do soukromí se mu nikdo cpát nebude, zato v luhačovické Galerii Elektra se s jeho úžasnými výtvory včetně slaměného betlému můžete seznámit až do 10. ledna příštího roku.
A co si do něj František Zuska přeje? „No létat určitě nebudu, na strom tak vysoko nepolezu, slíbil jsem to manželce. A pokud jde o příští rok, jak známo, má 366 dnů. Tak toho 29. února budu jen ležet a nic nedělat, je navíc, tak co,“ směje se ovladač mnoha profesí.
To poslední je tak jediné, co se mu dá se stoprocentní zárukou nevěřit.
