Vitálního oslavence obdarovaly zástupkyně města balíčkem dobrot sestaveným na jeho přání a velkou kyticí. Svůj recept na dlouhověkost nedokázal Václav Toman přesně definovat a ani se nedá z jeho slov jednoznačně vyvodit. Nikdy se v jídle neomezoval, celý život se věnoval sportu, zejména lyžování, a každé ráno si dopřává na tlak půlku štamprle slivovice. Kvůli ní pěstuje na své zahradě pouze švestky. Úsměvnou historku k jeho pevnému zdraví uvedl jeho syn. „Tatínek nebyl čtyřicet let u lékaře. Při jeho hospitalizaci v nemocnici si lékaři mysleli, že se jeho údaje ztratily. On však lékařskou kartu se záznamy nevlastnil. Tatínek ještě před rokem jezdil trolejbusem na nákup a četl bez brýlí. Po narkóze se mu sice zhoršil sluch a zrak, ale je pohyblivý a spává v patře v baťovském domku.“
Pan Toman vyrůstal s rodiči a dvěma sourozenci ve vesničce poblíž Klatov. Do Zlína přišel v patnácti letech, aby se coby mladý muž stal součástí Baťovy rodiny. V té době ještě fabrice velel sám zakladatel Tomáš Baťa, se kterým se často setkával a s jeho synem Tomášem bydlel na internátě.
„Po absolvování Baťovy školy práce pracoval manžel u Baťů jako účetní. Byl na tom tak finančně dobře, že ze svého platu zaměstnance dělal v Klatovech kamarádům – amatérským fotbalistům – sponzora,“ zavzpomínala oslavencova manželka Marie Tomanová.
Po znárodnění Baťovy továrny pracoval Václav Toman léta v zahraničním obchodě. „Jsem celý život velice rád, že jsem se v roce 1948 nedal zlákat na politiku, ale žil jsem sportem,“ uvedl Václav Toman. Kromě sportu se věnoval i fotografování – zejména ho bavilo vyvolávání filmů ve své fotokomoře. Již 64 let žije se svojí manželkou na Lesní čtvrti.
