Kraslice trochu jinak: koumák z Mařatic zase boduje

UHERSKÉ HRADIŠTĚ  Voskované, batikované, gravírované, slámové, prořezávané, vrtané, drátované... druhů zdobení nejvelikonočnějších symbolů - kraslic je opravdu mnoho. Ale ten, kdo by zašel v pondělí na koledu do Uherského Hradšitě - Mařatic k choti pana Antonína Hájka, mistra mnoha oborů, ten by mohl být poctěn ještě úplně jinak.

„Letos jsem nachystal dřevěné kraslice,“ ukazuje pan Hájek své zajímavé výtvory v ošatce, kterou jinak statný chlap tak tak unese. Má rád třešňové, ořechové, ale nejvíc je jich letos z javorového dřeva.

Velikonoce má vůbec velmi rád. „No samozřejmě, ale to asi každý, fascinuje mne probouzení, od mláďat až po listy, je to čas naděje,“ podotýká muž, jemuž jsou vlastní preciznost a originalita.

Antonín Hájek, který se původně vyučil strojním zámečníkem a automechanikem v sobě i po sedmdesátce nosí spoustu nápadů a jejich realizací.

V Pelhřimově v tamním Muzeu kuriozit má své obří vejce ze dřeva a cínu, které měří přesně 103 centimetry a váží přes 60 kilogramů. Dalšího obra pak má momentálně v uherskohradišťském Slováckém muzeu. 

Obě tvořil na přelomu tisíciletí. Teď je z něho poslední dobou pro změnu tvůrce specifických strunných hudebních nástrojů. 

Před časem vznikl přenosný cimbálek – Tondobrnk. „Teď jsem vytvořil zase něco jiného, banjobrnk tomu říkám a pak mám ještě další nástroj, pro který teprve hledám ten správný název,“ směje se obdivuhodný muž.

Dokázal by vedle jedinečných dřevěných kraslic zhotovit i kraslici klasickou. „Vidíte, vlastně jsem to pořádně nikdy nezkoušel, ctím ženy, které to umějí, ale snad bych to zvládl,“ dodává na prahu domu v jeho Mařaticích, kde to přímo voní Velikonocemi.