Gratulantky z radnice, které ji v čele s ředitelem Domova pro seniory Burešov navštívily, oslavenkyně přivítala dobrou náladou a zpěvem. Na přání pevného zdraví odpověděla s úsměvem: „Doufám, že tu ještě chvilku budu.“
Psal se duben 1914, v Rakousku-Uhersku se schylovalo k první světové válce a do početné přerovské rodiny se sedmi dětmi se narodila poslední dcera jménem Antonie. Protože peněz ve velké rodině nebylo nikdy nazbyt, již v útlém mládí byla Antonie nucena odejít za prací. Volba padla na Zlín, do Baťových závodů. Při práci punčochářky v továrně poznala svoji životní lásku, budoucího manžela Ludvíka, se kterým strávila společná léta až do jeho smrti. Přestože jim osud nedopřál děti, s manželem prožili krásný život a Antonie Danešová na něj často vzpomíná. Podle slov její neteře měla k životu vždy pozitivní přístup. „Teta brala život takový, jaký je, přijímala to dobré i to špatné a ničím se dlouho netrápila.“ A to je podle ní i jeden z klíčů k její dlouhověkosti.
Dlouhověká jubilantka si zaslouženého odpočinku užívá v péči Domova pro seniory Burešov. Je stále pohyblivá, ráda zpívá a těší se ze společnosti návštěv. Nejstarší občanka města Zlína se narodila v roce 1913 a v květnu oslaví 103 let.
