Trasa vede postupně přes Česko, Slovensko, Rakousko, Maďarsko a Slovinsko do Itálie. Neděle jsou odpočinkovými dny. Do světa nevyrazili žádní mladíci, sedmdesátku mají pánové dávno za sebou a tak pozoruhodným benjamínkem ovšem jen na tři úvodní etapy je velezkušený čtyřiašedesátiletý poutník Jan Peňáz, který vede farnost ve Křtinách na Blanensku.
Ten absolvoval stejnou trasu už v roce 2000. „To jsou paradoxy, před šestnácti lety jsem byl ve svých osmačtyřiceti nejstarší, dnes pro změnu nejmladší,“ směje se pan farář.
Všichni poutníci už mají v nohách obdivuhodné výkony, například Karel Kavička putoval z Istanbulu na Velehrad, anebo ze Křtin do německých Cách. To byla zhruba stejně dlouhá trasa, jako je tato.
„Někdy si říkáte, že to už prostě dál nejde a pak musí zvítězit duch nad tělem, většinou to vyjde, tak snad to bude platit i tentokrát,“ těší se na dlouhou cestu na jejím počátku Kavička. Ten dbá na jednu speciální věc. „Vždycky mám už zavedené ochozené boty, zpravidla si je koupím o číslo větší a dbám i na speciální ponožky, to je hodně důležité,“ svěřil se.
„Já jsem v roce 2000 dostal cestou do Říma absolutní krizi už druhý den, chtěl jsem to vzdát a nakonec jsem se překonal, jiní kolegové měli krizi ve 27. den pouti, všichni jsme ale vůlí došli do cíle,“ vybavuje si Peňáz.
