Nejstarší občanka Zlína se narodila 5. května 1913 v moravské Olešnici. Poblahopřát jí přišli i zástupci zlínské radnice, předali jí kytici tulipánů a dárkový koš. „To jsem nečekala, že jsem ve Zlíně nejstarší, to jste mě překvapili,“ uvedla se smíchem Blažena Vopěnková. A na dotaz, jak se jí daří, odvětila: „Cítím se pořád zdravá, akorát se mi věkem zhoršil sluch a zrak.“
Stotříletá Blažena Vopěnková nebere žádné léky a téměř nepotřebuje lékaře. Z důvodu horší hybnosti jí v posledních letech milovanou zahradu nahrazuje posezení pod slunečníkem na balkoně. „Maminka už kvůli schodům nechodí ven (byt je ve třetím patře bez výtahu, pozn. red.), ale často využívá balkon, kde se těší ze spousty květin a výhledu,“ uvedl její mladší syn.
Paní Blažena pochází z pěti dětí, ona byla nejmladší. Narodila se jako dvojče, bratr však brzy po porodu zemřel. Na tatínka si bohužel ani nepamatuje, padl na sklonku první světové války v Itálii. Maminka po jeho odchodu zůstala na výchovu čtyř dětí sama. Aby se rodina uživila, paní Blažena sloužila již od útlého mládí v rodině profesora v Brně. Mezi její povinnosti patřilo šití oblečení, vaření a starost o děti. Později odešla za láskou do Zlína, vdala se a se svou rodinou tu žije dodnes. Její manžel byl dlouholetý pracovník stavebního oddělení městského úřadu ve Zlíně. Ona sama byla v domácnosti, starala se o výchovu dvou synů a věnovala se práci na zahradě a pěstitelské činnosti. Vlastní úrodu, které bylo nadbytek, pak prodávala na místním trhu. „Sami jsme všechnu zeleninu a ovoce nespotřebovali, tak jsem to levně prodávala. Vždy jsem měla hned vyprodáno,“ zavzpomínala s úsměvem bývalá pěstitelka.
Blažena Vopěnková vychovala dva syny, má jednu vnučku, pravnučku a pravnuka. Svého manžela před téměř třiceti lety pochovala a ze sourozenců zůstala také sama. Stáří prožívá doma v laskavé péči svých nejbližších.
