Fakt je ovšem ten, že žen za volanty například v Dopravní společnosti Zlín – Otrokovice docela rychle přibývá. Za posledních pět let jich nově zasedlo do horkého křesla řidiček pětadvacet, mezi 140 muži už dnes ředitel DSZO Josef Kocháň napočítá přes čtyřicet žen a dívek.
„A jsme tomu rádi, často totiž pomáháme ve spolupráci s úřady práce řešit nelehkou sociální situaci žen. Rekvalifikace není žádné peříčko, ale daří se. A kdo přijde, nelituje,“ vysvětluje Kocháň.
„Já jsem se tu opravdu našla, dnes jezdím linku deset, jindy čtyřku i další. Nepřipadá mi to monotónní, když ale vyjedu třeba na Velíkovou, už mi srdce plesá, že jedu na výlet,“ směje se Ivana Hurtová, která už má s řízením značné zkušenosti.
Řidičky často vede do nových postů záliba v řízení osobního auta. To je i případ Zdeňky Váňové či Marcely Frýdlové. Jedna byla ještě nedávno prodavačkou, druhá si zkusila i post revizorky. Prostě hledaly práci, až našly a teď jsou opravdu spokojené.
„Být revizorkou, to je moc zajímavá zkušenost, ale být řidičkou je rozhodně příjemnější,“ povídá Frýdlová.
Nezanedbatelná není finanční stránka, ženy tady vydělají zjevně více než třeba právě jako prodavačky.
A co se vlastně řídí lépe? Autobus nebo trolejbus?
„Obojí má svá specifika, oba rozměrné stroje jsou ale moderní a ovládají se velmi dobře, rozdíl je jenom v brzdění, to bývá pro začátečnice fakt oříšek,“ doplňuje Ivana Hurtová.
