U dam se to nesluší říkat, natož opakovat, ale nedávné polojubileum Jiřiny Bohdalové museli zaznamenat snad všichni. Do cesty jí vběhne jedna fanynka: „Paní Jiřino, já Vás mám tak ráda, ani nevíte, jak ráda Vás vidím.“ Což maminku Křemílka, Vochomůrky, Rákosníčka a mnoha dalších dětských postaviček – to když jsme na dětském festivalu – zjevně potěší.
Pak se chvíli zastaví na kus řeči, zrovna, když je svátek dětí. První červnový den. „Víte, jak přibývá věku, tak se člověk vlastně jakoby blíží zase do dětství, a já už mám opravdu docela dost let. „No jo, ale vypadáte výborně a duši máte slečnovskou…“ Bohdalová už zažila miliony lichotek, ale bere i tuhle.
„Bohdalka by mi mohla chodit pro pivo, jsem přece skoro o celý rok starší,“ povídá také v dobrém rozmaru režisér Václav Vorlíček. Jde o holi a tak přijme doprovod i pár zvědavých otázek. Třeba tu, proč už se u nás prakticky netočí filmy pro děti a mládež.
„Je to pohled producentů, myslí, že by třeba vzhledem k nižšímu vstupnému prodělali. Je to ale krátkozraké, dobrá pohádka se přece může hrát třeba padesát let, nezestárne.“
A taková Dívka na koštěti anebo Tři oříšky pro Popelku přece vůbec nereziví, naopak zlátnou. První film vznikl v roce 1971, druhý je jen o dva roky mladší. Pod oběma je podepsaný právě bard české režie.
To Josef Náhlovský, který veleslavnou dvojici doplní při autogramiádě, vypadá pořád spíše klukovsky i když je mu… to je vlastně jedno.
„Je mi ctí být vedle takových hvězd, tak ať nám to všem i festivalu dlouho vydrží,“ povídá komik, kterého dost mrzí, že se televizní tvorba tak málo věnuje humoru a zábavě.
Významným partnerem ZFF je Avonet, který vám přináší soutěž o iPad mini ve stánku v zámeckém parku.
