Vernisáž se uskuteční v 15.00 hodin v muzeu, poté na ni naváže procházka od muzea k vile Jestřabí, kde v roce 1936 vznikla parková kompozice vytvořená po vzoru japonských zahrad. Zahrádka zanikla po 2. světové válce. Při novodobé revitalizaci lázeňského parku ale některé prvky, včetně výsadby, prošly obnovou.
„Výročí 80 let od vzniku této Japonské zahrádky v Luhačovicích, která se řadila mezi vůbec první zahrady japonského typu u nás, si připomínáme prostřednictvím muzejní výstavy i nabídky doprovodného programu pro školy,“ řekla kurátorka výstavy a vedoucí Muzea luhačovického Zálesí Blanka Petráková.
V roce 1903 doplnil architekt Dušan Samo Jurkovič areál lázeňských staveb v severovýchodní části lázeňského parku vilou pro více rodin nazvanou Jestřabí, která vytvořila spolu s Vodoléčbou a Říčními lázněmi jednotný a působivý urbanistický celek. Roku 1936 zde byla osazena parková kompozice, vytvořená po vzoru japonských zahrad. Zahradu nechal osázet tehdejší ústřední ředitel luhačovických lázní Karel Nováček, kterého v roce 1935 zaujala v lázních Poděbrady místní Japonská zahrada osázená Františkem Kaiserem. S ním se pak dohodl na realizaci podobné zahrady v Luhačovicích.
„Korespondence mezi nimi probíhala na podzim roku 1935, kdy Kaiser postupně zasílal do Luhačovic náčrtky dřevěných zahradních staveb, jež se měly vyrábět v místě. Vzorem se Kaiserovi stal chrám Niten-mon v Niku, pagoda a brána torii ze svatyně Itsukušima u ostrova Mijadžima. Torii je tradiční japonská brána, která bývá umístěna u vchodu šintoistických svatyní. Skládá se ze dvou sloupů a dvou příčných trámů. Často bývá natřena červenou barvou. Posláním bran torii je poskytovat místo odpočinku ptákům, kteří jsou v šintoismu považováni za posly bohů,“ popsala Blanka Petráková.
František Kaiser navrhnul půdorys zahrady, který vycházel z kruhu a jehož centrem bylo jezírko s ostrůvkem. V plánu bylo barevné elektrické podsvícení stupňovitých stříšek pagody v barvě červené, modré, žluté a zelené a také podvodní barevné osvětlení rybníčku a stínidla pro různobarevné noční nasvícení květinových záhonů. Zjara 1936 byl prostor u Jestřabí dokončen osázením rostlin, které lázním dodalo zahradnictví Antonín Horák z Bystřice pod Hostýnem. Jezírko, dřevěné mostky, pagodu a bránu torii doplnilo množství exotických dřevin, mezi nimi i prehistorická Ginko biloba, desítky zakrslých dřevin, jehličnanů, 250 alpinek a další stovky trvalek, mezi nimiž vynikaly například kosatce, pivoňky, floxy a šanta, nechyběly lekníny, bambus i rákosí.
Půvab Japonské zahrady u Jestřabí dokumentuje řada dobových pohlednic. Od roku 1936, kdy byla založena, se Japonská zahrádka u Jestřabí stala oblíbeným cílem návštěvníků Luhačovic. Své stanoviště u dřevěného můstku přes potok míval lázeňský fotograf a řada návštěvníků si z lázní odvážela fotografické upomínky s Jestřabím v pozadí. Zahrádka zanikla po 2. světové válce.
V 50. letech přibyla na ostrůvku v jezírku na místě zrušené Japonské zahrádky plastika chlapce s loďkou od Stanislava Mikuláštíka. V roce 1987 byla do těsné blízkosti vily poněkud necitlivě umístěna Bílá fontána. Po rekonstrukci v roce 1999 slouží Jestřabí jako lázeňský léčebný dům. Při novodobé revitalizaci lázeňského parku v roce 2014 prošly obnovou i pozůstatky Japonské zahrady, v jejíchž místech se dochovaly některé okrasné exotické dřeviny. Nově k nim přibyly keřové a stromkové javory, jinan dvojlaločný, kryptomerie, záhony bambusů a okrasných trav.
