Jako třeba Dagmar Dvouletá ze Zlína. „Na zahrádce je to teď začátkem léta prostě jedna báseň. Už se mi podařilo projít branami odpočívadla zvaného důchod a tak si to užívám. Tady na Burešově to má několik výhod. Můžeme si zazahradničit, ale můžeme také odpočívat a dělat tak na půl plynu a co víc, ještě se vlastně v jednom kuse kocháme báječnými výhledy na Zlín“ libuje si paní Dáša, která se tu dnes a denně potkává s kamarády a známými.
Právě jedna z kamarádek prozradí na Dvouletou, jak senzační okurky umí připravovat. „Jsou určitě nejlepší v širokém okolí, to si buďte jistí,“ povídá kamarádka. Dáše se do toho příliš nechce, na mediální výstupy si evidentně zrovna nepotrpí, ale pak svolí. „Když to nebude v televizi, to by můj měl moc řečí, dívá se hodně často,“ povídá se smíchem.
Její okurky jsou prý opravdu skvostné. Nakládá je po stovkách spíše tisících kusech. „Už se blíží čas sklizně, tak je třeba si osvěžit pár věcí a některé nakoupit. Většinu věcí včetně mrkve a dalších dobrot, které k okurkám patří klasicky, si vypěstujeme, ale jedna věc je ze všeho nejdůležitější,“ napíná chvíli nezasvěceného posluchače paní Dagmar.
„Je to skořice, nikdy ji kousek nezapomenu dát na dno sklenic, věřte nebo ne, okurky dostávají ještě lahodnější chuť a moji známí si mé zavařovačky už bez skořice prostě neumějí představit,“ doplňuje okurkářka číslo 1.
