Loni obsypáno, letos vyprázdněno. Pohled do větví švestkových stromů zarazí, rozesmutní, ale nezdolá. „Dívejte, tady mám vzácnost, pár trnek hned vedle sebe, ale jinak, jak vidíte, pusto, prázdno. Loni byl co se švestek týče vynikající rok, záda mne po sbírání bolela do jara,“ říká pan Bureš s nadsázkou. Teď prý nebudou.
Vypadá to prostě, že dubnové mrazy sklízely vlastně už hodně dopředu.
„Bohužel, je to tak, tady v okolí ve velké většině pomrzly i meruňky, třešně jsou vzácností, když je nezničil mráz, stačil jeden dva nálety hladových špačků a taky hotovo,“ přehlíží (ne)úrodu pan Cyril. Všechno to ale přesto bere s humorem sobě vlastním.
„Vidíte, hrušky taky žádné, pár jablek, určitě letos ušetříme za pálenici a taky síly při trhání, sbírání, zakládání kvasu. Aspoň bude víc času na kamarády v cimbálovce i při učení dětí,“ neskrývá napřed smutek a pak životní nadhled osvědčený sadař.
„Příroda je jak chytrá žena, nechá vás brát plody sladkostí, jindy vám ale dá najevo, že si na příjemnosti prostě musíte počkat, abyste si jich více vážil. Je třeba vždycky rozhodnout, jak na věc,“ dodává muž, který dokáže i z neúrody vybrat to pozitivní.
„Vždycky dávám manželce ročně tak šestnáct trnek do těsta, zbytek do beček, letos to vypadá úplně stejně, jen ty bečky vynecháme,“ směje se věčný pohodář.
