„Byla to samozřejmě lahoda, ale ne zdaleka pořád, místy i hrůza a velmi těžká záležitost, střídalo se to,“ směje se Rudolf Lahoda s odkazem na své libozvučné příjmení.
„Úspěch nám snad tak trochu patří všem, Kavičkovi především. Všechno nachystal spolu s panem farářem Peňázem, připravil, viděli jsme úžasné věci, potkávali skvělé lidi, pohostili nás, nechali přespat,“ dodal Jiří Vavřík.
Cesta přes Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Slovinsko a Itálii byla náročná, ale více než vlastní šlapání vadily jiné překážky. Hlavně těsně před cílem v Itálii.
„Náročné, určitě, nemohli jsme se na úzkých cestách vyhnout autům a kamionům, pode mnou sráz, kolem více než tisíc aut denně. To byla síla,“ vzpomíná Vavřík.
Teď už jsou všichni tři mušketýři doma s nebývalými zážitky a třinácti stovkami kilometrů v nohách. Zpátky samozřejmě přijeli doprovodným vozidlem.
Obdivuhodný výkon. Muži asi opravdu nestárnou.
