„Tak Jaro, na zdraví. A na spoluprácu, Milan,“ ťuknou si Milan Vaculík, starosta Starého Hrozenkova a Jaroslav Mego, zástupce starosty sousední a spolupořadatelské Drietomy ze Slovenska.
„Jsme tu opravdu moc rádi a cítíme se jako doma, vždycky tu byly krásné dívky a když se tak rozhlížím, ony opravdu nestárnou,“ chválí Mego zdejší ženy.
„No, něco na tom bude, vždyť u nás máme třicet procent česko-slovenských manželství,“ povídá starosta Vaculík.
Oba pánové se výborně baví i neformálně. Třebaže má každý své povinnosti. „Já musím nahlédnout na dceru, docela ji to v našem folklorním dětském souboru jde,“ chválí svoji krev Jaroslav Mego.
„Já teď zase musím na chvíli, co na chvíli, tak na dvě hodiny pryč. Jdu vyrábět zdejší specialitu, žmolkovici. Už došla a je o ni velký zájem, základem je horký karamel a kalvados, tedy jabkovice.“
V tomto deštivějším počasí se ještě večer bude hodit a stvrdí už stvrzené. Totiž neformální přátelství lidí od Uherského Brodu přinejmenším po Trenčín,“ dodává starosta Vaculík.
Oba pánové se shodují na jedné věci. Právě teď, ve světě, který není vůbec klidný, by Kopaničářské slavnosti bez jakéhokoliv patosu a přehánění mohly sloužit jako ideální návod k přátelství a dobré spolupráci mezi lidmi. „Ať si říkáme Češi nebo Slováci, to je úplně jedno, můžu vám prozradit jednu věc. Ta sounáležitost lidí se po rozchodu obou zemí stoprocentně ještě zvýšila,“ konstatuje při pohledu na roztančené účinkující a tleskající návštěvníky starosta Vaculík.
