K jejímu významnému jubileu jí přišly s kyticí a dárkovým košem poblahopřát náměstkyně primátora zlínské radnice Kateřina Francová a pracovnice oddělení pro občanské záležitosti při Magistrátu města Zlína.
Jindřiška Hlaváčová se narodila v roce 1916 ve Vamberku, kde vyrůstala se třemi sourozenci. Její bezstarostné mládí vyplněné studiem rodinné školy, sokolskými aktivitami a divadlem skončilo druhou světovou válkou. Tatínka jí odvlekli do koncentračního tábora a ona, přestože už v té době měla malého syna a manžela, převzala péči o umírající maminku. S manželem, který pracoval u firmy Baťa, žila 45 let až do jeho smrti. Spolu vychovali dvě děti. „Rodiče nás vychovávali k lásce a úctě k lidem, a také k rodičům a ke své vlasti,“ uvedla dcera Ivana Skřivánková, která se spolu s manželem o maminku stará. „Maminka byla do devadesáti zcela soběstačná, ale po mozkové příhodě jsme si ji vzali k sobě. Dochovali jsme manželovu maminku a teď se staráme o moji. Dlouhověkost má v genech. Její babička se dožila 102 let,“ dodala.
Dlouhý život prožila Jindřiška Hlaváčková podle slov své dcery velmi aktivně. Měla ráda děti a těm se jako zarytá členka Sokola naplno věnovala a chodila je cvičit. V uličním výboru na Podvesné, kde s manželem bydleli, pro ně léta připravovala různé akce – od táboráků a dětských dnů až po turistické výlety i s jejich rodiči.
Nahrazovala si tak svůj sen pracovat s dětmi v mateřské školce či družině, který se z politických důvodů po roce 1948 neuskutečnil. Pracovala jako svačinářka na 6. ZŠ a po odchodu do důchodu zastávala místo hospodářky na kolejích.
