Každý z balónů je nádherný, bez jakékoliv nadsázky. Snad nejvíce pozornosti si ale získává unikátní poněkud byť jen mírně tvarově jiný balón zvaný Klaun Bruno. Vlastní jej i pilotuje šestapadesátiletý Lubor Lelovits ze slovenských Košic.
Vydává se z kunovického letiště a svoji zhruba desetikilometrovou plavbu vzduchem končí na pomezí Ostrožské Nové Vsi a Uherského Ostrohu. Přistání s pasažéry je docela hladké. Chviličku předtím polaškuje s hladinou tamních jezer.
V koši už na zemi se rozpovídá vzduchoplavec pan Lelovits. Balónářem je už dvacet let.
„Bruno si pochopitelně svou vizáží získává velikou pozornost, nejen tady v okolí hradu Buchlova, ale můžu bez nadsázky říci, že po celém světě,“ chlubí se oprávněně Lubor.
„Za tři roky Brunova života jsme už měli obdivovatele například v Japonsku, na Filipínách, v Izraeli, Thajsku i na mnoha jiných místech, třeba ve Francii hned brzy po narození se Bruno stal součástí největšího evropského setkání horkovzdušných balónů, do vzduchu tam šlo naráz téměř 400 kusů,“ vypráví Lelovits.
„V Asii jsou lidé z jeho vizáže přímo nadšení, stoji se i stometrové fronty, jen aby se lidé s naším unikátem vyfotili,“ říká.
Mimochodem ve světě létá spousta netradičních balónů.
„K vidění jsou například pivní poháry, raketoplán, na Slovensku i pneumatika, jinde zase třeba motocykl i s jezdcem anebo různá zvířata včetně čuníka. Ale pozor, ne každý tvar vyhovuje dokonalému létání, a o to by mělo jít především,“ připomíná Lelovits.
Jedinečnou možnost podívat se na rozesmátého klauna, jednoho z vládců vzdušného prostoru, by si lidé na Slovácku neměli nechat ujít.
Dokonale zlepšuje náladu. Inu – klaun.
