28. září. Copak to přesně slavíme…

Krajské město stejně jako ostatní větší sídla kraje docela v poklidu, trochu v nadsázce více tváří na předvolebních bilboardech než na ulicích. Den české státnosti padl na středu, poněkud zvláštně tak rozpůlil pracovní týden.

Bylo docela zajímavé oslovit pár lidí, co že se to vlastně tímto volnem slaví? Zlíňané byli maličko v rozpacích.

„Já vlastně ani nevím, ale příjemné je to určitě, nemusím do školy,“ smála se třináctiletá školačka.

„Den svatého Václava, myslím, že jeho narození,“ přeci jen se přiblížila realitě její babička.

Docela překvapil padesátník oblečený stylově do mikiny v národní trikoloře. „No to je jasné, slavíme vznik samostatnosti,“ sekl úplně vedle a o měsíc dopředu. Až pak si vše uvědomil. „Pardon, dnes je Václava, den naší státnosti,“ opravil se se smíchem.

„My Václavové můžeme za to, že máme den volna. Je nás sice mnohem méně než třeba Josefů, ale ti žádné volno na svědomí nemají,“ připomněl Václav Šarata ze Zlína, že jde o výročí smrti knížete Václava, kterého ve Staré Boleslavi zavraždili v roce 935.

A zároveň jde o svátek docela mladý, nově si jej připomínáme od začátku nového tisíciletí.

Ke správné odpovědi zkušeného muže jen doplnění. Jméno Václav je pořád populární, ale značně jej v posledních letech ubývá. Dnes máme v Česku kolem 125 tisíc Václavů.