Památník stojí na prostranství vedle zvonkohry. Skulpturu odhalil bývalý člen PTP – Broďan Josef Čaník. Na pískovcovém bloku, jehož autorem je sochař Karel Táborský, je vedle tabulky se 121 jmény příslušníků PTP z Uherskohradšišťska (20 z nich je přímo z Uherského Brodu) vytesána také lopata.
„Už v mládí, když jsem doma položil otázku, tati, u čeho jsi sloužil, dostal jsem zajímavou odpověď – u tajné zbraně – lopaty a krumpáče. Právě tato vzpomínka vedla mne i Karla Táborského k vytvoření památníku. Za nějaký čas se už nebude koho ptát, jak PTP fungovalo a co to bylo, a doufám, že alespoň tento kámen bude stále živou připomínkou,“ uvedl Petr Bílavčík, jehož tatínek k PTP rovněž patřil. Petr Bílavčík zbudování památníku nejen inicioval, ale také zafinancoval.
PTP byly určeny pro politicky nespolehlivé muže, povolané k plnění základní vojenské služby. Jedním z členů byl i Jan Bednář ze Starého Města, který na pietní akce přítomným připomněl historická fakta. „Památník připomíná utrpení bývalých příslušníků vojenských útvarů nucených prací – PTP, které tehdejší vláda jedné strany uzákonila. PTP měly pomoci národnímu hospodářství při nedostatku pracovní síly především v hlubinných dolech a u nebezpečných vojenských staveb. Tím stát získal velmi laciné pracovní síly a bezpečně se tak alespoň na určitou dobu zbavil lidí, kteří nesouhlasili s režimem. Postihovány byly i jejich děti a někdy i další rodinní příslušníci,“ konstatoval Jan Bednář.
Příslušníků PTP bylo dle různých odhadů v republice 40 až 60 tisíc. Ani přes všechna zvěrstva na nich páchaná se soudruhům nepodařilo je rozeštvat mezi sebou vzájemně. Naopak se ještě více stmelili a přátelství těch, co ještě žijí, přetrvává desítky let. Nejmladším bývalým členům PTP je dnes 84 let, většině je však 88 let a více. „Když jsem se já setkal s PTP, vůbec nebyli zahořklí. Naopak, nesli svůj úděl s jakousi hrdostí, věděli, že když je nezlomili tenkrát, teď už je nezlomí nic,“ dodal Petr Bílavčík.
