Základní škola v ulici Dřevnická patří mezi tradiční zařízení, postavena byla v 50. letech minulého století. Výtahem, kterým by mohla Mariana Vaněčková jezdit do prostor v prvním patře, nedisponuje. „Do počítačové učebny jsme ji s kolegou museli vynášet. To však bylo jen nouzové řešení – z hlediska bezpečnosti navíc naprosto nevyhovující. Vymysleli jsme proto technické řešení a s prosbou o pomoc se obrátili na město,“ popsal situaci Pavel Dvořák, ředitel školy.
Tím řešením byla instalace specializované schodišťové plošiny v plně automatickém provedení. „Hned jsme byli pro, šlo o výborný nápad. Společně se školou jsme rychle dali dohromady potřebné finanční prostředky a plošinu pořídili,“ sdělila náměstkyně primátora Kateřina Francová, která zodpovídá za oblast školství. Dodala, že pořízení a zprovoznění plošiny vyšlo na asi 300 tisíc korun.
Schodišťová plošina funguje velmi jednoduše. V případě potřeby ji asistentka malé školačky přivolá, ta na ni s vozíkem najede a poté se během krátké chvíle přemístí kam potřebuje. Před případným vyjetím ji chrání madla označená reflexní barvou, během jízdy plošina vydává varovný světelný signál. I během přepravy mohou schodiště ostatní žáci a učitelé bez problémů používat.
„Jízda plošinou mě baví. Je to určitě lepší, než když mě pan ředitel vynášel,“ konstatovala Mariana Vaněčková. „Mariance udělala plošina opravdu radost. Jsem škole, panu řediteli a městu Zlínu velmi vděčná za to, že se snaží mé dceři i jiným dětem s postižením takto pomáhat,“ vzkázala Marie Vaněčková, maminka Mariany.
Základní škola v ulici Dřevnická je k zdravotně handicapovaným či znevýhodněným žákům dlouhodobě velmi vstřícná. Kromě dětí s pohybovými problémy ji navštěvují také třeba školáci se zrakovými nebo sluchovými omezeními. V rámci učitelského sboru proto působí i speciální pedagog s dlouholetou praxí, který s těmito dětmi umí pracovat.
