„Na území regionu funguje šest zařízení, která disponují celkem 78 lůžky v noclehárnách a 183 lůžky v azylových domech. Navíc jsou někde k dispozici ještě takzvané sedárny – jako nejdostupnější ochrana před chladem. Většina z těchto zařízení má statut sociální služby podporované Zlínským krajem z prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí, fungují však na bázi vícezdrojového financování, kdy na jejich činnost přispívají také města, obce či donátoři,“ informovala radní Zlínského kraje Michaela Blahová, zodpovědná za sociální záležitosti, neziskový sektor a rodinnou politiku.
„Poskytovateli nocleháren ve Zlínském kraji jsou organizace Astras Kroměříž, Elim Vsetín, Charita sv. Anežky Otrokovice, Oblastní charita Uherský Brod, Charita Valašské Meziříčí a Oblastní spolek Českého červeného kříže Zlín. Letos v lednu byla nově otevřena noclehárna v Rožnově pod Radhoštěm, která patří pod Elim Vsetín,“ upřesnila dále radní.
Jak objasňují pracovníci jednotlivých zařízení, sedárny či noclehárny poskytují jakousi první pomoc pro lidi bez domova, aby nezmrzli na ulici. I když do nich v těchto zimních dnech přichází více potřebných, nejsou zcela zaplněny. Zatímco v noclehárně, případně v sedárně, je člověk jen přes noc, ráno odchází a všechny své věci si bere s sebou, azylové domy poskytují možnost provizorního ubytování 24 hodin denně, na delší dobu, i několik měsíců, kdy se s klientem komplexněji pracuje a řeší se jeho situace včetně vztahů s rodinou i pomoc s hledáním práce.
„Pokud se člověk ocitne bez domova a vyhledá některou z poskytovaných sociálních služeb, už to je dobrý impuls k tomu, aby se ze své bezvýchodné situace s odbornou pomocí odrazil ode dna. Samozřejmě za předpokladu, že bude chtít svou situaci řešit, změnit své postoje a návyky, a tím započne cestu ke změně svého životního stylu,“ řekla Blahová.
Tento názor potvrzuje Pavel Březovják, vedoucí noclehárny ve Valašském Meziříčí, kterou provozuje tamní charita. V roce 2016 zařízení využilo 92 lidí, z toho bylo 10 žen, zbytek muži. „Naprostá většina našich klientů ve věku do třiceti let si prošla ústavní péčí, ti starší zase zpravidla skončili na ulici kvůli ztrátě zaměstnání, pití a rozvodu. Přibližně 80 procent našich klientů je v situaci, kdy na ně rodina zcela zanevřela. Když ale u nich vidíme snahu spolupracovat, snažíme se jim sehnat práci a řada z nich se po určité době skutečně přesouvá do ubytovny nebo do bytu,“ popsal Březovják.
Většina nocleháren nabízí potřebným večerní polévku a teplý čaj v průběhu noci. U klientů se vesměs toleruje mírná hladina alkoholu v krvi (do 0,8 promile), ale nesmí nosit alkohol s sebou a nesmí se chovat agresivně.
V Otrokovicích kromě azylového domu a noclehárny funguje v období od začátku listopadu do konce března jako krizová pomoc pro lidi, kterým by hrozilo prochlazení nebo umrznutí, takzvaná sedárna. „Je to vytápěný prostor s kapacitou 20 míst, který bývá obsazen asi z poloviny. Je to služba financovaná městem jako nejdostupnější úkryt před zimou. Dohled zde vykonává zaměstnanec Charity svaté Anežky Otrokovice, který je zaměstnán v systému veřejně prospěšných prací s příspěvkem úřadu práce. Speciálním zařízením je propojen s městskou policii pro případ, že by mezi uživateli došlo ke konfliktu či k jiné mimořádné situaci,“ přiblížil praxi v Otrokovicích Kamil Hric, vedoucí oddělení sociální pomoci tamní radnice.
