Od roku 2000 žije Antonie Danešová v Domově pro seniory Burešov a tam také své významné životní jubileum oslavila. Tonička – jak jí v domově říkají – přišla na oslavu v dobré náladě a všechny gratulanty překvapila svojí vitalitou. Ke společnému „Živijó, živijó, živijó“, které si zazpívala se zástupci města i kraje, přidala sólem i několik lidových písniček.
Odhadnout klíč k dlouhověkosti není u paní Antonie Danešové až tak složité. Je jím kromě pozitivního přístupu k životu i pokora, zodpovědnost a tvrdá práce. Tu zmínila ve vzpomínkovém hovoru několikrát. A v receptu na spokojený život zdůraznila i schopnost kompromisu v mezilidských vztazích.
Antonie Danešová, dívčím jménem Sýkorová, se narodila za Rakouska-Uherska v dubnu roku 1914. V přerovské rodině s osmi dětmi nebylo nikdy peněz nazbyt. Aby ulehčila rozpočtu početné rodiny, ve čtrnácti odešla za prací do Zlína. V Baťových závodech se stala punčochářkou. Ve zlínské továrně našla nejenom obživu, ale i svoji životní lásku. Mladý muž Ludvík Daneš se stal později jejím manželem. Přestože jim osud nedopřál děti, prožili spolu podle jejích slov krásný život až do partnerovy smrti.
Nejstarší občankou města Zlína je Blažena Vopěnková, která se narodila v roce 1913 a v květnu oslaví 104 roky.
