Program koncertu je tvořen cyklem deseti kratších offertorií z roku 1720, s názvem Vocalis decalogus in Sanctissime Trinitate Matre významného moravského barokního skladatele Karla Josefa Einwaldta (1679-1753). Po studiích hudby v Olomouci a ve Vídni působil Einwaldt až do své smrti jako varhaník převážně v olomoucké katedrále Svatého Václava.
„O jeho popularitě ve své době svědčí mimo jiné i fakt, že jeho dílo bylo součástí hudebních knihovniček mnohých slavných skladatelů, například i Mozarta,“ poznamenal dirigent a sbormistr Eduard Tomaštík, který chystané koncerty také řídí. Cyklus Vocalis decalogus patří podle jeho slov k nejzdařilejším a nejoblíbenějším Einwaldtovým hudebním dílům. „Vyznačuje se mimořádnou propracovaností a melodičností, která nezapře moravské a české kořeny,“ řekl Tomaštík.
Na obou koncertech budou kromě sboru účinkovat sólisté sopranistka Kateřina Šujanová, altista Martin Ptáček, tenorista Ondřej Múčka a basista Martin Šujan. Doprovodí je malý orchestr dobových nástrojů. Na barokní housle zahrají Eva Kalová a Vít Nermut, na barokní violoncello Dalibor Pimek a na varhanní pozitiv Jan Gottwald.
Sobotní vystoupení začne ve farním kostele Panny Marie ve Spytihněvi v 16 hodin. Ve stejný čas se pak v neděli uskuteční koncert ve zlínském kostele Panny Marie Pomocnice křesťanů na Jižních Svazích.
Smíšený pěvecký sbor Canticum Camerale je amatérské těleso, které ve zlínském regionu nepřetržitě působí už 35 let od svého založení v roce 1982. „Ač během let měnilo sbormistry, dirigenty i zpěváky, stále se drží svého původního záměru, se kterým jej založil hudebník Roman Válek, tedy záměru interpretovat zejména vokální hudbu období Ars Nova, renesance a baroka,“ uvedla zpěvačka a předsedkyně sboru Jana Lukášová.
V průběhu let spolupracovalo Canticum Camerale s řadou sólistů, hudebníků i orchestrů známých i méně známých jmen, příležitostně též spoluúčinkuje s Filharmonií B. Martinů i s Městským divadlem ve Zlíně. V posledních deseti letech pod vedením Eduarda Tomaštíka se sbor více soustřeďuje na hudbu, která byla provozována v období baroka zejména na Moravě a jejíž rukopisné zdroje jsou dlouhá léta uloženy v archivech – například v kroměřížském zámku či v případě Vocalis decalogus v Archivu Pražského hradu. Odtud Tomaštík při své hudebně badatelské činnosti může čerpat a díky jeho přepisům do současné notace mohou nyní skladby jak českých, tak i dalších evropských skladatelů opět zaznít ve své původní podobě, mnohdy vůbec poprvé od svého vzniku.
