Podle Marie Rapantové ze Spolku pro výstavbu kostela sv. Václava iniciátoři stavbou kostela splnili touhu svých předků. Kostel je podle ní tím nejkrásnějším a nejhodnotnějším darem, který mohli obyvatelé obce dostat. Podle Graubnera je kostel zajímavý svou jednoduchostí a čistotou. „Věřím, že bude vnímán jako výhradní místo setkávání s Bohem. Jako nové místo k tomu ovšem bude potřebovat, jako každý nový kostel, promodlit,“ uvedl arcibiskup.
Součástí kostela je i společenské centrum v suterénu. „Kostel, aniž bychom to dopředu plánovali, se stal srdcem obce. Je to budova sloužící hlavně duchovním účelům, ale tím, že má ve spodní části suterénu sál s celým zázemím, může být využívána i k různým besedám a pozváním,“ dodala Rapantová.
Štěpán, jenž patří mezi významné architekty sakrálních staveb, se nechal inspirovat pražskou kaplí svatého Václava. Sazovický kostel navrhl tak, aby svým tvarem odkazoval na půdorys původní svatováclavské svatyně. Stavbu chtěl co nejvíce odhmotnit. „Chtěl jsem, aby při pohledu působila jako něco lehkého, abstraktního, jasného a přirozeného,“ uvedl Štěpán.
Stavba díky světlu a kompozici působí křehce a poeticky. Přispívá k tomu i střídmé vybavení interiéru. „Dnes už jsou lidé informacemi přehlcení, v kostele by proto měli vnímat jen čistotu prostoru a klid a uvědomovat si své nitro. Klidu i intimitě prostoru napomáhá právě světlo, které prostory osvětluje přes zářezy ve stěnách, zároveň ale z kostela není vidět na okolní svět,“ dodal architekt.
Stěny zdobí bronzové reliéfní kresby svatého Václava a Panny Marie s malým Ježíškem, jejichž autorem je malíř Vladimír Kokolia. Lavice se soustředí kolem kruhového presbytáře, v jeho čele stojí obětní stůl. Na horním kůru jsou pak umístěny varhany. Kostel je bez věže, což je vyjádřením jednoduchosti a pokory. V horní venkovní nice je umístěna zvonkohra s patnácti zvony. Na každém je písmeno, dohromady tvoří nápis, Přijď duchu svatý.
