Třeba taková Dagmar Merašická. Tahle ekonomka velké nadnárodní společnosti dorazila na zlínské náměstí z Prahy. Má už v životě něco za sebou, a tak si ve velkém vedru vybrala desetikilometrovou trať. Prala se s ní velestatečně, do cíle dorazila po asfaltobetonových mukách za hodinu a půl. Spíše v závěru startovního pole. „Ale o to tu vůbec nejde, překonala jsem sama sebe, zlepšila si osobní rekord,“ vydechovala v cíli u radnice.
Petr Michálek, ředitel zlínského Městského divadla, si dal ke čtyřicátinám krásný dárek. Delší čas potrénoval v okolí svého Provodova a ono se to opravdu vyplatilo. Půlmaraton zaběhl napoprvé pod hodinu a padesát minut a jeho zrychlení v závěrečné fázi bylo, jako když dostane napínavý divadelní kus katarzní spád v samém závěru.
„Znalci mne už dopředu varovali, že existuje něco jako maratónská zeď, pořád to nepřicházelo, byl jsem hodně v pohodě, ale asi tak kilometr před cílem, když už vás lidé třeba v parku nesou hlasivkami a potleskem do finiše, to přišlo. Je to hrozně moc o vůli, nakonec se to povedlo, úžasný dosud nepoznaný zážitek, doporučuji všem,“ dodal zjevně spokojený Michálek.
U trati se shromáždil velmi slušný počet fanoušků, půlmaraton se konal teprve podruhé, jistě jich ještě bude přibývat.
„Vychutnával jsem si celé to obrovské startovní pole, před každým v tom vedru smekám klobouk, mne bolí jenom dlaně od aplausu, s jejich lýtkovými svaly to asi bude hodně podobné spíše horší,“ smál se v roli vděčného diváka Zlíňan Dalibor Chrastina.
