Právě řada menších obcí je suchem nejvíc zasažená. „Vysychají tam studny, často se musí dovážet voda v cisternách a nedostatek vody je největší překážkou jejich dalšího rozvoje,“ uvedl Vandík.
Brabec v úvodu řekl, že vodní blahobyt v České republice skončil. Podle něj republika dramaticky vysychá a musíme se připravit na to, že v důsledku globálních klimatických změn může být do budoucna situace ještě horší. Tento špatný stav mimojiné způsobuje i to, že je Česká republika takříkajíc střechou Evropy, což znamená, že všechna voda z českého území odtéká a z žádné velké řeky do něj nepřitéká. „Proto je nezbytné efektivněji využívat vodu, která na naše území spadne formou srážek, což je asi 80 miliard metrů krychlových ročně. Co se týká spotřeby pitné vody v domácnostech, tam neexistuje příliš prostoru pro zlepšení, neboť průměrnou spotřebu 88 litrů na osobu na den máme jednu z nejnižších v Evropě,“ řekl Vandík. Ve Velké Británii je 300 litrů na člověka na den, v Belgii 200 litrů.
Rezervy má však Česká republika například v hospodaření s odpadní vodou, v efektivnějším nakládání s vodou v zemědělství nebo ve větším využívání takzvané šedé vody, která odtéká z koupelen a je možné ji recyklovat a následně využít jako vodu užitkovou. „Jen pro představu se v Praze na WC splachuje 12 miliardami litrů pitné vody ročně,“ dodal Vandík.
Problémem je i nedostatečné zadržování vody v zemědělské půdě. V ČR je této půdy asi 3,5 milionu hektarů. „V ideálním případě by byla schopná udržet až devět miliard metrů krychlových vody. Protože je však téměř 60 procent zemědělských ploch ohroženo erozí, tedy splachem kvalitní ornice do potoků a řek zejména kvůli špatnému hospodaření člověka, udrží přibližně jen polovinu potenciálního objemu. Nevyužitá rezerva představuje například několikanásobek kapacity vodní nádrže Orlík,“ informoval Vandík.
Ministerstvi životního prostředí ve spolupráci s ministerstvem zemědělství dokončuje přípravu takzvané protierozní vyhlášky, která by měla zásadně přispět k větší ochraně zemědělské půdy proti vodní erozi. „Vlastníkům půdy určí, kolik tun ornice mohou z konkrétního pole za rok maximálně ztratit. Kdo stanovené limity překročí, hrozí mu nemalá pokuta,“ zdůraznil Vandík.
Zvažuje se zavádění protierozních opatření jako budování příkopů, teras, záchytných nádrží, ale také vhodné umístění pěstovaných plodin a vytvoření vegetačních pásů mezi pozemky. K jejich realizaci mohou velkou měrou přispět právě také obce. „Ty jsou však vlastníky jen některých pozemků, a proto na setkání starostové apelovali na ministra Brabce, aby stát v případě prodeje zemědělských ploch nabízel jejich odkup v rámci veřejného zájmu přednostně právě obcím, a ty tak zde následně mohly protierozní opatření uskutečňovat. Stejně tak starostové vyslovili přání, aby se zjednodušily podmínky pro realizaci těchto projektů ze strany Agentury ochrany přírody a krajiny, spadající pod ministerstvo, které jsou v mnoha případech značně složité. Ministr v této věci přislíbil starostům pomoc,“ uzavřel Vandík.
