Každá z čistíren na Zlínsku je vybavena mechanismy, které zabezpečí, aby do čistíren nateklo jen takové množství vody, které jsou schopny přijmout. Voda, která se dovnitř nevejde, bývá odkloněna do dešťových zdrží, virových separátorů, případně čistírnu obtéká. Ve Zlíně navíc ještě pomáhají další dešťové zdrže o celkovém objemu 4500 metrů krychlových a 27,5 kilometru dlouhé dešťové stoky.
„Samotné čištění vody záleží na velikosti čistírny a průměrném přítoku vody. Například na ČOV Zlín trvá průměrné čištění odpadní vody, která přitéká po dešti, více než 24 hodin. Hlavním cílem je zajistit, aby dešťová zdrž dokázala zadržet mechanicky předčištěné odpadní vody při začátku vydatného deště a srážek. Tím se zabrání odtoku znečištění do místního toku,“ dodal Raška.
Na Zlínsku nastala nejhorší situace při dlouhodobých intenzivních deštích v roce 1997. Po naplnění koryt vodních toků byly zaplaveny ČOV ve Zlíně, Luhačovicích, Kašavě a ve Valašských Kloboukách. Voda se do nich dostala povrchově, z řek a potoků, ale i kanalizací. Při povodních se do čistíren dostaly i ryby. Od roku 1997 byly některé ČOV na Zlínsku opraveny. V nejbližší době se podle Rašky plánují opravy na ČOV Luhačovice a Kašava.
Další ČOV v regionu jsou v Malenovicích, Napajedlech, Vizovicích, Fryštáku, Salaši, Slavičíně, Brumově – Bylnici, Valašských Kloboukách, Řetechově, Svatém Štěpánu a Nevšové. V krajském Zlíně ČOV a 27,5 kilometru dlouhou kanalizaci doplňuje ještě 70 odlehčovacích komor. U nové zástavby a vodních toků je pak zřízena samostatná dešťová kanalizace, která ústí přímo do řeky či potoků.
