Držitel nejvyšší trenérské licence hrával v Otrokovicích, trénoval na Slovácku i v Jihlavě a do Zlína přišel coby aktivní znalec dvou světových jazyků v červnu loňského roku. S úkoly běžnými tréninkovými, ale i do jisté míry specifickými.
Zlín je do značné míry hráčsky pestrý tým, jak využíváte jazykových znalostí a jak jste k nim přišel?
Dva roky jsem působil v Rakousku u bývalého hráče Zlína Petra Kopala a tam jsem si pořádně zdokonalil němčinu a v kontaktu s cizinci i angličtinu.
Ve Zlíně ovšem sbírá zkušenosti řada původem afrických fotbalistů, ti mají často za mateřský jazyk francouzštinu…
Je to tak, my se ale ve všech případech orientujeme právě na angličtinu a češtinu. Ty by měly a také znějí na hřišti i v kabině nebo při přejezdech v autobusech.
Francouzština je tabu?
Ne to ne, ale všichni kluci umějí slušně anglicky, dobře se s nimi komunikuje. Samozřejmě respektujeme, když si ve volném čase popovídají v rodném jazyku.
Co čeština?
Tam je to těžší, ale základní výrazy už zvládá každý. Na hřišti i mimo ně. Hodně jim ulehčí život, když se chtějí učit.
Balkánců máme taky spoustu, jak to jde jim?
Šikovní kluci, těm jde čeština výborně, navíc k nám přicházejí vybaveni hodně dobře anglicky.
Kdypak dojde na Vaši plynulou němčinu?
Nebude to žádná vzdálená hudba budoucnosti, naše kluby už zdaleka nelákají jen Afričany a jihoslovany. Bude to tu i díky zlepšujícím se podmínkám stále pestřejší, věřím, že dojde právě i na němčinu, taky je to světový jazyk.
Trenér Páník se v Evropské lize blýskl dvakrát při venkovních zápasech ruštinou. Co Vy a tento jazyk?
To je výhoda dříve narozených trenérů, jazyk se nezapomíná. Ruštině se určitě nebráním, taky má ve fotbalových kruzích budoucnost.
