Češi tehdy měli ve skupině USA, Ghanu a Itálii. První zápas vyhráli nad Američany dvěma góly Rosického a jednou trefou Kollera jasně 3:0. Pomohl tomu i pravý obránce, šestadvacetiletý Zdeněk Grygera, tehdy opora Ajaxu Amsterdam.
„Po zápase to byla euforie, Američané jsou vždycky nevyzpytatelným týmem, to platí dodnes. Jenže nám to trochu kalilo zranění Honzy Kollera, bylo jasné, že na šampionátu končí. Další elitní útočník Milan Baroš pro změnu doléčoval zranění a absence dvou gólových borců se pak projevila.
Češi hráli další utkání proti Ghaně. „Prohráli jsme 0:2, to nebyl vydařený zápas, moc jsme chtěli, ale soupeř nás ztrestal dvěma góly a místo euforie vládlo napětí, čekala nás Itálie.“
Ani další zápas se nevyvedl.
Italové nás po jejich výhře 2:0 poslali předčasně domů. „Moc to bolelo, samozřejmě, nechci se opakovat, ale Kollera s Barošem jsme tehdy nedokázali adekvátně nahradit, jejich zranění a nedoléčení nás stálo postup, myslím, že jsme měli výborné mužstvo, ale je to fotbal,“ vzpomíná 65 násobný reprezentant, mimochodem také střelec dvou gólů v dresu se lvem.
Teď už samozřejmě přemýšlí i o novém ligovém ročníku. „Ten čas samozřejmě rozdělím mezi šampionát a přípravu. Za favority ruského mistrovství považuji Brazílii, Španělsko a Německo.“
