Kolik hráčů se vlastně do města hazardu a pořádného horka vydalo?
Bylo to úžasné hemžení stolních tenistů z celého světa, dohromady se nás sjelo přesně 4 030 účastníků. Jen v naší kategorii to bylo 390 nabušených „mladíků“ mezi šedesátkou pětkou a sedmdesátkou.
Začínalo se určitě dvouhrami…
Jistě a já si vybral pořádnou porci lepivé smůly. Nejprve jsem sice zdolal Číňana v amerických barvách, pak ale podlehl atypicky hrajícímu Novozélanďanovi a i když jsem pak vyhrál nad dánským hráčem, skončil jsem ve skupině o jeden míček třetí, což mrzí doteď a mrzelo na místě hodně více. Do dalších bojů jsem opravdu se smůlou nepostoupil.
Ve čtyřhře jste byli s německým kamarádem favority?
Ani náhodou, oba jsme ale pořádně mákli, šli jsme, jak se říká zápas od zápasu, a ono to pořád fungovalo. Vyhráli jsme vše a získali tituly mistrů světa. Na společném deblu jsme se s Thielem, který je v Berlíně pedagogem, domluvili už loni na evropském šampionátu ve Švédsku a ono to opravdu zafungovalo, jak nejlépe mohlo.
Nepřišli jste o zlaté medaile někde v kasínu, Las Vegas je jimi známo po celém světě…?
Ne, ne, to určitě ne, ale stavili jsme se, jenže jsme si jako mnozí další vyzkoušeli hru jen jako. A tak jsme nic ani prohrát nemohli.
Jaký dojem na Vás udělalo hostitelské město?
Báječný, počasí se s námi ovšem zrovna nemazlilo, pořád přes den 45 nad nulou. Naštěstí je všude klimatizace a tak jsme to zvládli dobře i zdravotně.
