První půle domácím moc nevyšla, ani herně ani výsledkově, prohrávali 0:1. Přesto se při několika parádních moderních akcích ozývalo, jak o sebe buší dlaně fandů. Ti nezatratili své fotbalisty ani po druhém gólu hostů. Už chvíli předtím se totiž domácí rozparádili a novic v dresu hostů brankář Kamenár si musel připadat jako na střelnici.
K vidění byly opravdu zajímavé věci. Zlíňané šlapali čím dál víc, o osvěžovací pauze museli vypít moře nápojů. Za nasazení spravedlivé snížení, ovšem po fatální chybě ve středu středočeské obrany.
Komu čest, tomu čest, třeba Komličenko se pral s domácími stopery s velikánským nasazením, Buchta s Gajičem měli opravdu co dělat, nakonec to vypadalo na zmar, když jim ruské kladivo zasadilo druhý úder.
Dominantní ovšem byli domácí. Třeba takový Hnaníček překypoval zprava nasazením i energií, výborným tahem bylo i nasazení mladého, čerstvého a ve Zlíně pořád prakticky neznámého Holíka. Rval se Poznar, bil se Beaguel, osvěžil nejen rozhodujícím autem Hronek.
Samostatná kapitola Jiráček a Traoré, oba v nejlepším světle. Dokonalý přehled před vyrovnávacím gólem a lá Matejov. Nezklamal nikdo.
A jeden paradox. Zranění kapitána Železníka (rozsah bude znám po detailním vyšetření v pondělí) pozvalo na hřiště uragán jménem Poznar, je to zvláštní, ale možná tahle hořká chvíle byla rozhodující, dvě věže v útoku byly pořádně znát a třeba stopera Takácse musí bolet lýtka od desítek výskoků ještě teď.
Po utkání se diváci dlouho radovali, hospodští by mohli s naditými kasírtaškami v sobotu před půlnocí vyprávět. Jedno je jasné. Ač jde o úplný začátek soutěže, byl potlesk pro hráče i trenéra Bílka navýsost zasloužený. Takhle žlutomodří už dlouho nemakali. A divák to ocení.
