K životnímu jubileu přišla popřát seniorovi delegace z města v čele s primátorem Miroslavem Adámkem. „Narodil jsem se ještě za Rakouska. Vždyť jsem ještě o dva měsíce starší než naše republika, ta teprve bude mít stovku,“ řekl Václav Zlý. Narodil se jako nejstarší ze čtyř synů v Palkovicích u Frýdku-Místku. Do Zlína přišel jako patnáctiletý hoch do učení do Baťovy školy práce a později po založení rodiny ve Zlíně zůstal.
Na učení a práci v továrně Václav Zlý rád vzpomíná. „Režim byl u Baťů tvrdý, ale kdo nechtěl, nemusel. To jsme ještě byli mladí. Tenkrát byl naším velitelem správce internátu a ředitel Hradil. Náš tábor měl šest světnic po dvaceti, ráno se chodilo na cvičák,“ povyprávěl senior.
Ve fabrice pracoval v době, kdy jí šéfoval Jan Antonín Baťa. Přímo na něho má osobní vzpomínku. „S Janem Baťou jsem byl na brigádě. V roce 1938 nařídil, že kdo půjde na vojnu, tak musí o nedělích na brigádu do Vizovic budovat železnici. Jak jsem začal kopat, tak Jan stál vedle mě, ale nelíbilo se mu to. Vzal mi krumpáč a předváděl mi, jak se to má správně dělat,“ řekls úsměvem Václav Zlý.
Vzpomněl si ale i na pohnutější dobu, když byl jako nováček na vojně. „Na vojnu jsem narukoval 1. března v roce 1939 do Frýdku. Tam jsme se postavili proti Němcům. Do Zlína přišli patnáctého, tam vtrhli už čtrnáctého a chtěli obsadit Ostravu. Chvíli jsme se bránili. Ti, co už tam byli, dostali zbraně a střílelo se tam,“ vyprávěl. „Byl to jediný pluk, který se bránil,“ dodala pohnutě dcera, která se o otce v baťovském půldomku stará.
Jeho láska k práci v továrně přetrvala i po jejím znárodnění. Profesní zkušenosti a dovednosti získané u Baťů zúročil v národním podniku Svit, kde pracoval po celý život v manipulaci. Jeho největším koníčkem ve volném čase bylo zahrádkaření.
Nejenom práce u Baťů, ale i seznámení s budoucí ženou Marií přispělo k tomu, že Václav Zlý zůstal ve Zlíně natrvalo. „Do její smrti žili 65 let ve svazku manželském. V něm vychovali dceru a syna. Dnes se pan Václav raduje ze tří vnuček, tří pravnuček a dvou pravnuků,“ dodala Orságová.
