Odchovanec hodonínského hokeje se v tehdejším Gottwaldově objevil v sezóně 1973 – 1974 a až na nedlouhé ale zajímavé angažmá v tehdejší Jugoslávii už zlínský hokejový chrám neopustil.
V 70. a 80. letech minulého století tu působil jako výborný obránce. V dresu tehdejšího Gottwaldova odehrál přes tisícovku zápasů, hrál spolehlivě a uměl mimo jiné výborně vypálit. Jako mnozí souputníci zažíval vzestupy i pády, tedy postupy mezi elitu i boje o patro níž. Federální liga měla nějakou úroveň a v roce 1985 byl Sedlák u toho, když se ve městě poprvé slavily medaile, tehdy bronzové za Duklou Jihlava a Košicemi.
Brzičko po skončení aktivní kariéry začal na témže stadionu ve městě se staronovým názvem Zlín další část své hokejové kariéry. Kustod je muž mnoha profesí, stará se o veškeré zázemí. O brusle, hokejky, dresy, nápoje a kdovíco ještě.
Měl obrovské štěstí, byl u všech osmi zlínských dospělých medailových úspěchů, jednou jako hráč, sedmkrát coby kustod.
Kdyby tento stále aktivní šestašedesátiletý borec začal psát vzpomínky, to by byly bestselery ze zákulisí…
Do „síně podstropní slávy“ se dostane jeho slavná i když vlastně spíše nenápadná sedmnáctka.