„Muzeum ztrácí s odchodem Karla Pavlištíka nepředstavitelnou morální a odbornou autoritu, především ale člověka, který za muzeum dýchal. Vždycky dokázal být pro všechny inspirací, oporou ale i nesmírnou autoritou. Pro mne osobně je to velmi bolestivá ztráta, protože mi byl nedostižným vzorem a morální ikonou, ke které jsem vzhlížel a současně jsem s ním měl i krásný osobní vztah. Je to pro nás všechny nenahraditelná ztráta, která moc bolí,“ uvedl ředitel muzea Pavel Hrubec.
Uznávaný etnograf, národopisec, folklorista, tanečník, choreograf a muzejník Karel Pavlištík se narodil 12. března 1931 v Uherském Brodě. V roce 1951 maturoval na obchodní akademii v Uherském Hradišti a pak nastoupil jako nákupčí do podniku LET Kunovice. Během základní vojenské služby se stal členem Armádního uměleckého souboru, v němž působil do roku 1964 jako tanečník. Současně studoval etnografii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Po nástupu do muzea v Gottwaldově se věnoval výzkumu obřadů a zvykosloví, podomácké výrobě dřevěného nářadí a budování Dokumentačního střediska Františka Bartoše. Aktivně se také účastnil kulturního a politického života města i okresu. Při srpnové okupaci 1968 organizoval vysílání místního svobodného rozhlasu. Začátek normalizace v 70. letech mu přinesl tvrdé postihy z politických důvodů. Po nuceném odchodu z muzea prostřídal několik dělnických zaměstnání, v roce 1979 byl přijat do sloučeného družstva Kašava (později Podhoran Lukov), kde se mohl etnograf po práci tajně věnovat své dřívější profesi, spolupracovat s řadou folklórních souborů a umělecky vést Valašský soubor Kašava.
Po politických změnách v roce 1989 se opět vrátil do zlínského muzea i veřejného života. Byl autorem velkého množství výstav a expozic a nezanedbatelná není ani jeho publikační činnost (zejména třikrát vydaná kniha Dřevo, proutí, sláma) a zásluha o reprinty díla F. Bartoše a E. Pecka. Díky jeho osobnímu přátelství s Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem věnovali cestovatelé v roce 1995 rozsáhlý fond písemností, fotografií, negativů, filmů a suvenýrů ze svých cest Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně.
S Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem také vytvořil ve zlínském muzeu stálou expozici nazvanou S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly a podílel se i na nové cestovatelské expozici v nových prostorách muzea v továrním areálu. Doktor Pavlištík založil v roce 1998 Klub H+Z a do roku 2017 byl jeho předsedou. Svým entuziasmem přesvědčil celou řadu osobností, aby se připojily k propagaci díla inženýrů Hanzelky a Zikmunda a je jeho velkou zásluhou, že se tito cestovatelé vrátili do povědomí většiny národa.
„Etnolog diplomem, zpěvák a tanečník naturelem, vychovatel a filozof povoláním. Absolutně spolehlivý mužský, na němž se dá stavět jako na žule. Člověk čistého charakteru a morálky, který umí říci pravdu do očí i za cenu, že si lidi znepřátelí. Sblížil nás rok 1968, stmelila léta následná. Přestože musel po roce 1968 opustit na dvacet let práci etnografa ve zlínském muzeu a pracovat jako dělník v kanálech a JZD, ovlivnil folklorní dění na Moravě jako málokdo jiný,“ řekl o Karlu Pavlištíkovi Miroslav Zikmund.
Řadu let působil Pavlištík jako režisér, dramaturg a předseda programové rady Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, byl iniciátor obnovení tradice verbířských soutěží a projektu zapsání Slováckého verbuňku na seznam UNESCO.
Jako choreograf a dramaturg vedl folklorní soubory Vonica, Vonička a Kašava. Velmi výrazná byla Pavlištíkova choreografická a režijní spolupráce s celou řadou dalších folklorních souborů – Hradišťanem, Olšavou z Uherského Brodu, valašskou Rusavou, Světlovanem z Bojkovic, Rozmarýnem z Uherského Brodu.
Za svoji celoživotní práci získal řadu významných ocenění (Cena Ministerstva kultury ČR, Cena města Zlína, Osobnost Zlínského kraje) „Smrtí doktora Pavlištíka ztrácí město Zlín a celý zlínský region osobnost, která inspirovala několik generací následovníků v muzeu i v kulturním životě celého kraje,“ řekla pracovnice muzea a folkloristka Preiningerová. „Čest jeho památce!“
