„To víte, že ano, už v práci mne oslovují chlapi, že by rádi nějaký ten dárek, abych se 24. určitě stavil. Já jim odpovídám jediné. Totiž to, jestli byli hodní,“ vypráví na dvoře svého domu pan Robert Ježíšek.
O tom, že ho vánoční atmosféra na Štědrý den pohltí více než kdy jindy, není pochyb.
„Určitě, vydáme se na procházku, zajdeme za tátou i babičkou na hřbitov, vzpomínáme. Ale nostalgii přeruší normální příjemné věci, když přijde navečer čas dárků, tak si to doma pěkně protahujeme. Užíváme si to. A tak vždycky před rozbalením nastavujeme čas, ještě jednu pohádku a ještě jednu, možná jsme díky téhle trpělivosti ti, kteří mají dárky úplně nejpozději a je to vlastně stylové, však jsme Ježíškovi,“ dodává pan Robert.
Jinak pan Ježíšek plní i přání dětem ze sousedství. „Ano, určitě, domluvíme se a už pár dní dopředu mám jejich přání za oknem pěkně v obálkách.“
Co se vlastních vánočních svátků týče, myslím, že bychom na sebe měli být hodní a pokud to půjde, protáhnout dobré myšlenky i do celého nového roku,“ dává pan Ježíšek najevo svá přání.
A přidává přímo rozkošnou historku před pár let, přímo ze Štědrého dne.
„Manželka si poranila prst na ruce a museli jsme na pohotovost do nemocnice. Když paní doktorka zjistila, že má v ordinaci Terezu Ježiškovou a v čekárně přímo Ježíška, pravila, že tohle jsou její naprosto nejlepší Vánoce. A krásné Vánoce bez úrazů a v dobrém zdraví přeji všem lidem,“ loučí se pan Ježíšek.
