I při vědomí této skutečnosti je jeho 970 extraligových zápasů opravdu obdivuhodných. Největším úspěchem byl v roce 2004 zisk pro Zlín historicky prvního titulu. Teď už patří neodmyslitelně na střídačku zlínského prvního týmu, kde po boku Roberta Svobody piluje především hru zadních řad.
Co jste si přáli v mančaftu do nového roku?
Jasně, že hlavně zdraví, nebylo totiž moc zápasů, kdybychom mohli vybírat z kompletního kádru, určitě nás to nějaké cenně body stálo. Teď má například problémy s krkem Šlahař, Honejsek bere antibiotika, jinak to ale musím zaklepat, snad to v rozhodující fázy sezóny bude jen lepší.
Doma taky o zdraví v novém roce?
Jasně, popřáli jsme si na Silvestra, ať jsme zase ve stejné sestavě, u bráchy Romana (olympijský vítěz z Nagana 1998) v Montrealu jsme zkontrolovali počasí. Mimochodem v Kanadě to mají lepší, metr sněhu a patnáct pod nulou. Prostě zdraví si přejeme i v rodině, to je základ.
Zápasem ve Vítkovicích se rozjíždí další rok. Tabulka velmi vyrovnaná a každý bod dobrý, co říkáte?
Přesně tak, každičký bod, chtěli jsme jich mít víc, myslím, že mančaft hraje dobře, nechceme ustoupit od naší hry. Není to tolik o brilantní kombinaci a trefách do prázdné, ale o bruslení, nasazení, obětavosti.
Desítka pro předkolo play off je hlavním cílem?
Je a bude to hrozně těžké, vyrovnané, loni jsme končili dva body za šestým místem, teď to podle mne může být podobné, musíme se prostě kousnout v každém zápase. Statistiky jsou výmluvné. Neuspěli jsme v utkáních, kdy jsme měli méně zblokovaných střel. Zdánlivé maličkosti, ale jsou rozhodující.
