Fotbalové curriculum vitae zanedlouho sedmatřicetiletého Jiřího Koubského je přepestré. Když se se dvěma šikovnými dcerami objevil ve Zlíně, neunikl pozornosti Zlin.cz.
Jirko, ještě si vybavuješ cestu na konec světa do Jihoafrické republiky v roce 1997. Bylo ti čtrnáct…
Na to se nezapomíná, s celou řadou dalších kluků jsme hráli za Zlín světové finále žákovských klubů Nike cup, úžasné. Nevím, kdo ještě dnes vrcholově hraje, myslím, tedy vím, že Tom Janíček v Prostějově, všechny kluky tímto moc zdravím. A vzpomínám na trenéry Koleniče, Marečka i Vogla.
Co Zlín, liga za Tescomu?
Jejda, to byly časy, byl jsem ucho, když si mne vzal do práce Petr Klhůfek neboli Čáp, to byla škola. Moc rád vzpomínám na stoperském postu i na Jardu Švacha či Zdeňu Kroču.
Zkusil sis Spartu a pak Švýcarsko. To zase není až tak častá destinace pro zdejší fotbalisty.
V Sankt Gallenu výborné roky, kvalitní liga, úžasná životní zkušenost. V roce 2010 jsem se vracel do Slavie. Trénoval tam Karel Jarolím, ale paradoxně to byl ekonomicky i výkonnostně snad nejhorší rok v jejich přepestrých dějinách. Ale výborná životní zkušenost. Pak do Trnavy za Pavlem Hoftychem, za rok a půl jsme byli málem mistrem a málem spadli. Nu a znovu zpět do Švýcarska, tam jsem dodnes.
Asi už nehraješ na nejvyšší úrovni…
Ne, to opravdu ne, usadil jsem se u Bernu, hrál jsem v dalších klubech, posledních pár let za Köniz, donedávna ještě jako hrající trenér, teď začnu trénovat naplno juniorku. Po letech už nebudu aktivním hráčem. Řekl bych, že tak po třiceti. Musím si udělat čas i na holky, zrovna zítra vyrážíme k Balatonu, už na nich vidím, jak se nemůžou dočkat.