„Tehdy, myslím, že to bylo v roce 1982, jsem začínal v osmnácti letech pracovat v depu v Lounech, kde jsem i bydlel. S kluky jsme zaslechli o potřebě darování krve. Slovo dalo slovo a šli jsme. To bylo poprvé, netušil jsem, že mne to chytne na celý další život,“ vyprávěl pan Jaroslav v důvěrně známém prostředí Hematologicko – transfuzního oddělení Uherskohradišťské nemocnice.
„Už se tu všichni dobře známe, moc oceňuji vstřícné jednání a profesionální přístup všech zdejších lidí. Člověk má za ta léta pocit, že společně pomáháme dobré věci.“
Jaroslav přitom bydlí momentálně v Břeclavi, ale na prostředí už si zvykl a tak pár desítek kilometrů navíc rozhodně nelituje.
„Je svou četností a délkou darování opravdu mezi nejlepšími v republice, vážíme si jeho přístupu i toho, že nám zůstává poslední roky věrný, rozhodně je příkladem pro další, kteří by ho rádi následovali,“ netají se obdivem předsedkyně oblastního spolku Českého červeného kříže v Uherském Hradišti Jarmila Ulmanová.
Jaroslav Plot, který už daroval krev a plazmu více než 300 krát, má letos kromě tradičního darování nejcennější tekutiny i jinak významný rok. Coby strojvedoucí Českých drah zažil koncem května jinou zásadní situaci.
„Vezl jsem soupravu z Prahy do Břeclavi, když mi zavolala dispečerka, že nedaleko Poříčan ve stanici Tatce je na nástupišti vážně zraněný člověk. Zastavil jsem vlak, muži vytáhl zapadlý jazyk a přivolal pomoc,“ vypráví bez kapky okázalosti o pravděpodobné záchraně života…
..a ještě něco navch. „Letos koncem října jsem se v pětapadesáti podruhé a určitě naposledy oženil,“ končí své vyprávění.
