K ledu ji to táhne už více než půlstoletí.
„S kámoškama jsme sem začali chodit už na gymnáziu. Musel to být zajímavý pohled, osmnáctileté holky se nemohou dočkat začátku utkání, nasávají atmosféru už hodinu před utkáním a než přijedou hráči na led, šprtají se slovíčka do školy,“ vybavuje si po letech velká fanynka, pro níž je hokej opravdu v nejlepším slova smyslu droga.
„Když třeba přijel Nedomanský, tak jsem z něho nespustila oči. Teď je tahákem Jarda Jágr. Nedávno tu hrál s Kladnem, posouvali jsme kvůli němu termín dovolené. To jsem si nemohla nechat utéct. Vždycky v den zápasu už cítím napětí, těším se, nemůžu se dočkat,“ popisuje Hana.
Hokej ji opravdu bere se vším všudy.
„Musíte pořád fandit, věřit svým, tak třeba naposledy v Olomouci. Tam se vydávám s manželem pokaždé, máme tam kamarády z hokejové rodiny Přecechtělovy, je to i o setkání přátel, společenská záležitost. Na Hané to vypadalo, že to nedopadne dobře a vidíte, kluci se zvedli a vyhráli. Měla jsem velikou radost, je to adrenalin, kus života. Dnes jsme prohráli, ale tragédii z toho nedělám, měli jsme smůlu, tak příště zase určitě štěstí,“ těší se na další bitvy paní, která by měla dostat „medaili za věrnost.“
„Chodila jsem fandit třeba v době, když jsem čekala rodinu, baví mne to dodnes a snad to potrvá ještě dlouho,“ směje se Hana Vilišová coby příklad dámské oddanosti zlínskému hokeji.
Tak, ať Vám to opravdu ještě dlouhé sezóny vydrží, paní Fanynko.
