Martin, fanda z Uherského Brodu i jeho kamarád Radim Mimránek z Hluku, byli osobně u všech čtyřech vystoupení naší fotbalové reprezentace na soupeřových hřištích. Tomu se říká věrnost, není to zdaleka zadarmo a taky to pořádně bere čas. Ale na to pánové ze Slovácka prostě nehledí.
Zvláště cesta na stadion v Sofii nebyla jednoduchá. UEFA, jak známo, zavřela Bulharům stadion a Martin s Radimem se tak díky kontaktům na fotbalové asociaci dostali mezi několik desítek vyvolených, kteří mohli být u toho.
Výsledek nic moc, zážitek jaký?
„No, bylo to už v rozhodnuté fází kvalifikace, trošku to zavánělo přátelákem, prohráli jsme 0:1, ale v žádném případě nelitujeme. Měli jsme letenky zajištěné dávno dopředu, letěli jsme v pátek z Bratislavy do Sofie a vracíme se až ve středu. Viděli jsme fotbal ve zvláštní kulise prázdného stadionu, prohlédli jsme si ale i město, stálo to zato. Vždycky se v cizí zemi poučíte, nejde jenom o fotbal samotný.“
Byli jste i v Londýně, v Kosovu, v Černé Hoře…
„V Anglii naši dostali tvrdou lekci, v Kosovu jsme prohráli docela nečekaně, ještě, že jsme si spravili chuť alespoň v Podgorici v Černé Hoře, jinak bych snad začal věřit, že našim nosíme smůlu. Ale máme toho za sebou víc, reprezentaci jsme fandili třeba v dalekém Baku při výhře v Ázerbajdžánu, pravidelně jsme na výjezdech Sparty a teď už spřádáme plány na EURO. S napětím budeme sledovat los, až se dozvíme, kde budou naši hrát, budeme mít podle destinace také jasněji, zda budeme u toho, věřím, že ano, fotbal je mocný fenomén.“