Velká gratulace, mladý pane, skvělý úspěch, blahopřeji.
Říkal jste mladý pane, to je mi potěšením, je mi osmačtyřicet.
No vždyť říkám, jste mladý a ve vývoji, nepletu se?
Aha, já někde četl, že jde o střední věk, ale budiž.
No, já to říkám taky proto, že si ve shodě s vaším okolím troufám tvrdit, že se stále na dvorcích zlepšujete, nebo ne?
To je zajímavé, něco na tom bude. Tvrdím, že by Bryška dnes nad Bryškou před řekněme patnácti lety hladce vyhrál.
Nu a jak to bylo v Olomouci, tam hráli taky mladší soupeři?
Samozřejmě, ale to mne motivovalo. Určitě pozitivně. S Petrem Páleníkem ze Zábřehu, se kterým jsem hrál čtvrtfinále, jsem neměl mít nárok, dvakrát mne v sezóně pěkně sejmul, skoro rozdílem třídy. Kamarád se ale vsadil o sto piv, že tentokrát vyhraju já.
Což se muselo povést…
No nemuselo, ale povedlo, vyhrál jsem 6:0, 6:1. Ale příště to může být zase naopak, Péťa hraje výborně, prostě v tom utkání neměl svůj den.
V semifinále jste zdolal Kříže a pak přišlo finále, jaké bylo?
Napínavé, dramatické, únavné, bojovné, s dobrým koncem. Tomáše Schromma z Brna jsem zdolal po bitvě ve třech setech.
Sláva veliká, co vás čeká teď?
Na oslavy fakt není čas, o víkendu se stěhujeme (smích).
