„Už netuším, jak to je možné, ale muselo se nám asi hodně stýskat, ne po vojně, ale po kamarádech. A tak jsem první sraz záložáků svolal na chatu v Beskydech už po třech týdnech, tehdejší komunikační možnosti byly hodně omezené, přesto jsme se sešli všichni, trvá to do dodnes. Bohužel bez jednoho nás, před čtyřmi lety nás kamarád Laco opustil napořád,“ vypráví otec zakladatel snad nejdelší šňůry vojenských setkání Petr Skalička z Ostravy, dnes už na penzi, jinak dlouholetý agronom.
„My už máme na setkání samozřejmě také vnuky, celkem nás tu bylo z naší rodiny třígeneračně čtrnáct, což je jednak pěkný počet a jednak potvrzení toho, že tyhle „stretávky“ mají budoucnost, třebaže hlavním protagonistům je už cosi po pětašedesátce,“ sčítal při nedělním odjezdu Bernard Ostárek, ekonom z Hlučína.
V tričku s nápisem CZE to moc pěkně slušelo dalšímu z tradičních účastníků Ladislavu Pechovi, původně z Rajce, nyní žijícím v obci Sebedražie u Prievidze. „To že mám české „výsostní znaky“ znamená zároveň i to, že se tu všichni hlásíme k našemu mládí a tehdejšímu Československu, tady na národní ba ani státní příslušnosti fakt nezáleží,“ smál se výborně naladěný úspěšný podnikatel a s ženou Annou i častý cestovatel.
„Pro nás je to docela lán cesty, téměř 250 kilometrů, ale chybět nemůžeme nikdy. Taky jsme přivezli vnuky a staršího syna, jsme moc rádi, že se můžeme v dobrém zdraví účastnit. Vždycky je nač vzpomínat, třeba na vlastní vojnu i její poslední dny, kdy už jsme jaksi odepírali plnění některých až absurdních rozkazů,“ vracel se do vojenských časů Bohuslav Navrátil z Ústí nad Orlicí, inženýr, dříve působící v zemědělské sféře.
Nejvíce práce měl, jak už to tak v pořadatelském kolečku s jednoroční periodou bývá, v krásném prostředí Malé Fatry Peter Dobeš, bytem, lépe řečeno domem dlouhá léta v hostitelských Rajeckých Teplicích. „Byli jsme moc a moc rádi, že jsme mohli přivítat kamarády a jejich početné rodiny, jsme -li už ve třetí generaci, tak se o budoucnost vůbec nebojím, už teď jde myslím docela o raritu přetrvávající čtyř desetiletí. A taky jsem rád, že všem chutnal vlastnoručně připravený guláš,“ loučil se s kamarády Peter Dobeš, dlouholetý (16 let) primátor lázeňského města a poslanec Národní rady Slovenska.
Ještě jedna zajímavost zazněla. „My jsme na počátku 80. let minulého století byli opravdovým vzorkem tehdejší federace. Vždyť jsme se sešli dva Slováci, jeden Maďar, jeden Čech, jeden Slezan a dva Moraváci – z Ostravy a ze Slovácka,“ doplňuje autor těchto řádků s radostí, jak zajímavě tuhle partu mladíků a dnes nezdolných veteránů zavál kdysi osud k vojenskému útvaru VÚ 8700 do Michalovec.
