Copak ta práce vlastně obnáší?
Jako hotelová hospodyně mám na starosti největší lázeňský hotel Palace, k tomu také Moravu a dva menší penziony Forst a Plzeň.
Aha. A co obnáší ono „mám na starosti“?
Tak připomenu, že Palace má kapacitu pro ubytování přes 250 lůžek, Morava pak jen o něco méně. A je jasné, že se tu odvíjí moře příběhů. Je to o lidech, kteří se tu chtějí cítit dobře a ještě lépe. Můj šéf mi vždycky říkal, že musím znát hotel od základů po komíny.
Budeme-li tedy konkrétní?
Řekněme, že někam zateče. Vymalovat, najít bleskově ty nejlepší odborníky. Z jiného soudku je to, že musím dohlédnout, aby naši lidé, od lékařů přes recepční a číšníky, pokojské nebo údržbáře, byli v dokonalé formě, tedy i správně oblečeni a naladěni. To pak vede ke spokojenosti klientů a jejich dalším návratům.
Vsadil bych se, že dennodenní kontakt s lidmi musí být náročný. Pořád po nich něco chcete, je to tak?
No jistě, jsou to takové moje prodloužené ruce, leccos zvládají naši šikovní údržbáři, na větší opravy už musím zvát firmy. Palace postavili coby dominantu Luhačovic před bezmála sto lety, poslední velká rekonstrukce bude už pomalu stará zase čtvrtstoletí, je to postě šrumec. Živý organismus.
Pracujete tu už řadu let, nejde vám z toho věčného frmolu hlava kolem?
To jde asi každému, mám jednu zaručenou formu relaxace.
To se asi naložíte po práci do vany v lázních a je to, že ano…
To je mylná představa. Odmalička ale tíhnu k přírodě. Tam je můj relax, uklidnění, energie.
Kde tedy dobíjíte?
Na řadě krásných míst. V Beskydech, Jeseníkách, Krkonoších i jinde. S manželem, který je tedy daleko zdatnější, než jsem já, se věnujeme i extrémním závodům a výšlapům, jak to jenom jde.
Aha, proto působíte tak vitálně a spokojeně.
To bude tím, že jsem se podruhé vdala vlastně nedávno. Svatbu jsme měli loni koncem léta na vrcholu Lysé hory. To je naše skutečně kultovní a zamilované místo.
