Potkat tyhle dva pány na uherskohradišťském náměstí je vzácnost. Málo se ví, že je spojují fotbalové začátky, kdy působili v osmdesátých letech minulého století ve Vítkovicích. Jiří Bartl tu získal v roce 1986 mistrovský titul, Mirek Kadlec si odtud odskočil na vojnu do RH Cheb a vrátil se v pravý čas.
Společně s dnešním šéfem karvinského fotbalu Lubomírem Vlkem a řadou dalších výborných fotbalistů byli u toho, když se povedla věc dnes nemožná.
„Myslím, že to bylo v září a říjnu 1986, zrovna je to pětatřicet let, tehdy jsme dokázali v Poháru mistrů evropských zemí, dnešní Lize mistrů, doma vyhrát 1:0 nad Paris Saint Germain a remízovat v Paříži 2:2 a šli jsme dál. Pak jsme v Ostravě porazili i portugalské Porto, u nich už jsme pak na soupeře neměli, prohráli 0:3, ale ostudu jsme tedy určitě neudělali,“ vybavovali si oba prakticky stejně staří borci.
Pak v roce 1987 skončili v lize druzí, báječná vítkovická pouť pokračovala v poháru UEFA, kde překonali tři soupeře a skončili až ve čtvrtfinále, kde je vyřadil Espanyol Barcelona.
„My jsme toho času bydleli s rodinami Kadleců a Vlků hned vedle sebe, znaly a znají se naše děti, jen ten čas rychle běží,“ vypráví Kadlec.
„Před Mirkovou kariérou samozřejmě smekám, hrál dlouho Bundesligu, byl kapitánem reprezentace, má stříbro z EURA, klobouk dolů,“ sklání se z téměř dvoumetrové výšky Bartl.
„Jirka byl úžasně zajímavý právě kvůli hodně vysoké, zdánlivě až ne tolik fotbalové postavě, ale byl výborný ligový plejer a taky trenér, to já ne,“ vrací kompliment Kadlec.
Mimochodem, Bartl se stal začátkem devadesátých let coby záložník třetím nejlepším střelcem tehdy ještě federální ligy.
„Škoda, že nemůže v poháru na Slovácku nastoupit syn Daniel, zlobí ho koleno,“ litoval absence syna v karvinském dresu Jiří Bartl. To Kadlecův potomek Michal za Slovácko nastoupil a potvrdil, jak v rodech dávných kamarádů z Vítkovic dopadla jablíčka pěkně blízko fotbalového stromu.
