„Jinak jsem ale u prodeje živých předvánočních ryb poněkud déle, zrovna načínám čtvrtou desetiletku, kapry s kamarády nabízíme právě tady po jedenatřicáté,“ udivuje stylově oblečený muž, který popírá, že by v kašně bylo strašně.
„Ale ne, jen to chce pořádné oblečení a hlavně obutí,“ vysvětluje zelený sympaťák. Tedy k vodnickému zelenému fraku patří klobouk, motýlek, vodnické oči, speciální rukavice na dušičky z hrníčků a veledůležité jsou správné nepromokavé kalhoty a především boty.
„Boty, to je základ, jsou z neoprenu,“ ukazuje festovní vodnické obutí, když si podběrákem nabírá další šupináče, kteří neodmyslitelně patří k nejkrásnějším svátkům v roce.
„Řekl bych, že jsou letos o maličko menší než jindy, radost dětí je ale vždycky stejná, to se nemění a pro mne je to největší odměna. Stejně tak potěší děti ze školky, před chvílí mi tu zazpívaly koledy, byl tu i malý vodník, můj šestiletý syn Tomáš,“ povídá dobře naladěný kašny pán.
Mimochodem, působit tu bude dvakrát denně až do 23. prosince. A když se loučí, tak se zamýšlí, jak vlastně chápat vodníka. Je hodný, anebo snad zlý?
„Pomineme-li Erbenovu Kytici, pak je vodník vždycky hodný a má děti rád. Pan Lada by asi měl radost, to on z nás vodníků udělal dobráky, díky mu za to,“ směje se Florián.
