Dlouhá desetiletí se myslivosti věnuje Miroslav Ohnút z Bohuslavic u Zlína. Jako málokdo má právě on možnost srovnání.
„Bohužel, kdysi hodně početní bažanti a zajíci se místo po stovkách počítají po jednotlivých kusech a časy, kdy si je každý z nás odnášel z jednotlivých sobotních akcí domů za celoroční péči o přírodu, tak ty jsou minulostí. Vlastně jsme rádi, když se nám podaří dodat pár exemplářů do tomboly třeba na myslivecký ples,“ říká.
Příčin nelichotivého stavu je více. Mimo jiné se objevují stále ve větším počtu škůdci, kteří decimují stavy drobné zvěře.
„Jen za poslední rok jsme skolili 65 lišek, tak silná populace se nějak musí projevit, ale jsou i jiní predátoři, které jsme v našich končinách dříve neznali. Mám na mysli třeba výry anebo krkavce,“ dodává zkušený myslivec.
„My už jsme na hony v případě bažantů a zajíců rezignovali, lov se zaměřuje spíše na černou zvěř,“ potvrzuje trend předseda myslivců z Provodova Alois Prachař.
„Ano, divočáků je pořád hodně, pro ně je pozitivem i to, že letos je čas spadu bukvic a žaludů, to je jejich oblíbená strava,“ dívá se do valašských lesních porostů Michal Zubíček, předseda Okresního mysliveckého spolku ve Vsetíně. Ten zároveň popírá, že by lesy v hojně zalesněném Zlínském kraji byly takříkajíc zvěřeprosté.
„Ne, tak to ani náhodou, naopak nestěžujeme si, o hojnosti svědčí každoroční výstavy trofejí. Máme dost jelenů, srnčí i dančí zvěře, ale drobné je opravdu daleko méně než v minulosti,“ vysvětluje Zubíček.
„Nezbývá, než počítat s tím, že ani příroda nezůstává stále stejná. Tak jako se nám mění třeba složení predátorů, tak bychom si v minulosti nedokázali představit, že na Zlínsku budou v přírodě běžně žít jeleni, mufloni či daňci. A to už nemluvím o srnčí zvěři, ale ta je u nás prostě desítky let zavedená. Na nás teď je, abychom pomáhali držet rovnováhu a zachovali tak pokud možno rozumné stavy zvěře v lesních porostech,“ končí myslivecké rozjímání na téma časy se mění Miroslav Ohnút.
