A když přímo na náměstí, tak také u zdejší kašny a dokonce i v ní. Děti mají obrovskou radost, když jejich rodičům vybírá štědrovečerního kapra sám vodník Florian.
„Letos slavím vlastně takové zajímavé výročí, jsem u předvánočního prodeje už kulatě potřicáté,“ udivuje, když vypráví stylově vymóděný pan Antonín.
Tentokrát mu pomáhá i pětiletý syn Tomáš, kterému se tu taky zjevně líbí. Jeho tatínka mu mohou kamarádi ze školky jen závidět, třebaže teď není zrovna k poznání. Kdo by měl tátu z pohádkové říše a přece ve skutečnosti…
„Budu těšit malé i velké až do 23. prosince, nejsem tu ale celé dny. Vždy ráno a odpoledne, musejí si mne vyčíhat,“ směje se vodník s tím, že je letos v době koronavirové vše poněkud jinak.
„Musíme dbát, aby se lidé neshlukovali, samozřejmostí je ochrana úst a nosu, takže máme v Brodě možná prvního vodníka, který nosí roušku,“ vypráví s podběrákem v ruce pan Antonín.
Práce mu jde jako vždy velmi dobře.
„Už jsme tu měli dokonce osmikilového chlapáka, tak snad bude ozdobou letošních přeci jen poněkud zvláštních Vánoc,“ loučí se vodník i s malým vodníčkem. Ve vodnickém je pan Kročil letos už podvanácté. Převlékl se poprvé v roce 2009. To už měl za sebou osmnáct civilních prodavačských let.
