Celoživotní vyznavač zimních sportů, zlínský lékař Zdeněk Lacina, se vrací do dětských časů. Pro mnohé to může vypadat až neuvěřitelně.
„My jsme závodili a pořádali například sjezdařské okresní přebory třeba od zlínského Domu umění dolů k Obchodnímu domu. Lyžovalo se na Kudlově a na mnoha dalších místních lokalitách. Celou zimu byly ideální podmínky třeba na Jasenné, to už bylo jako na opravdových horách. Samozřejmě, že ideální podmínky od Vánoc do března byly na Kasárnách nebo na Kohútce, ale i na mnoha jiných místech, například na Mikulčině vrchu, na Lopatě, ale i jinde, stačí si vzpomenout,“ vrací se do přírodních bílých zim i dnes velmi kvalitní lyžař.
„Nebýt sněhových děl, můžeme to zabalit, to vám potvrzuji, stejně jako moji kolegové ze Stupavy, Kohútky, Kyčerky, Karolinky, Osvětiman i odjinud. Takhle za pomoci techniky máme letos velmi slušnou sezónu, třebaže jsme přírodní sníh prakticky neviděli. Ještě zdaleka nekončíme, na sjezdovce mám dnes kolem metru sněhu,“ přehlíží svah na Trojáku v Hostýnských vrších zdejší provozovatel areálu Jakub Juračka.
„Vybavuji si, že první sněhová děla se u nás v republice objevila někdy v polovině šedesátých let, jejich nástup byl velmi pozvolný. Nejdříve v Telnici v Krušných horách, potom později tady blíže u nás na Bílé v Beskydech. Vůbec nás ale v běžných zimách plných přírodního sněhu nenapadlo, jak stěžejní roli bude technika do budoucna hrát. Dnes už se bez děl neobejdeme nejen u nás, ale třeba také v Alpách, prostě to tak je a přírodní sníh se stává pomalu vzácností,“ dodává doktor Lacina.
Sněhová děla jsou opravdovou nezbytností.
„Je jasné, že bychom se bez nich neobešli, ale můžeme to vidět z té lepší stránky, my teď tady u nás v Karolince můžeme díky nim pozvat veřejnost i na večerní lyžování, což potrvá přinejmenším do soboty 1. března,“ láká na kilometrový svah Jan Dudek, který provozuje středisko nad početně nejmenším městem Zlínského kraje, které se ovšem díky lyžařům a vlastně i sněhovým dělům dostává stále více do povědomí.
