Jak známo, je situace v Itálii mnohem dramatičtější, úmrtí se počítají v řádech tisícovek, ale když se Romana dlícího toho času v karanténě v Turíně zeptáte, jak se má, nedočkáte se smutku nebo beznaděje. Dvaadvacetiletý bystrý a už životem v cizině docela „otřískaný“ mladý muž šíří dobrou náladu, třebaže je situace, jaká je.
Roman válel v juniorských kategoriích věhlasného Juventusu, nahlédl i do kádru neuvěřitelně nabitého áčka světového velkoklubu, zahrál si v Bari i Cremoně, pak zamířil do švýcarského Lugana.
Přišly ale trable s nespecifickým zraněním, dlouhé léčení a teď, kdy se začal připravovat a doléčoval se v Turíně, onemocněl nákazou koronavirem spoluhráč Lugani a Roman tráví čas v turínském apartmánu v karanténě.
Situaci popisuje střízlivě, ale je znát, že komfortní není ani zdaleka.
„Fungují sice obchody s potravinami, jídlo si ale nechávám spíše dovézt. Sleduji televizi, ta situace je tu opravdu mimořádně vážná, samozřejmě díky sociálním sítím a telefonu jsem v kontaktu třeba s rodiči. Díky mamce i kamarádkám si i sám uvařím,“ vypráví Roman.
Ten by teď ze všeho nejvíc potřeboval dokončit léčbu a vrhnout se do tréninku.
„Jasně, je to možná až úsměvné, ale já se mohu protahovat a cvičit nanejvýš na balkóně, samozřejmě lepší zázemí mám o 200 kilometrů dál v Luganu ve Švýcarsku, ale tam se momentálně taky nedostanu. Nezbývá než vydržet a věřit, že se vrátí normální časy,“ posílá pozdrav do Zlína fotbalista, který do Itálie zamířil už v šestnácti letech a rozhodně se nevzdává virům ani nepřízni fotbalového osudu v posledním roce.
