„Pro nás to celé tehdy byl obrovský zážitek a za ty čtyři roky, kdy se to hrálo denně a v sobotu a neděli dvakrát, jsme se stali takovou zvláštní komunitou, žili jsme v jakési jesusovské bublině. A úžasné bylo i to, že tam vznikaly nové hudební projekty, kapely, mísili se interpreti s hudebníky, probíhaly tam lidské vztahy, rodili se nám psi a kočky… A čím větší úspěch to mělo u diváků, o to víc nás to bavilo. Moc rád na to vzpomínám, byla to úžasná éra krásné práce, kterou mám. Myslím, že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme byli v euforii, byli jsme tomu oddaní a žili jsme ta představení naplno,“ říká Kamil Střihavka, který se objevil i v obnovené premiéře Jesuse v Hudebním divadle Karlín a role Ježíše jej tak provázela životem celé čtvrtstoletí.
Jeho kolega Dan Bárta se zamýšlel nad tím, proč i 50 let od světové premiéry Jesus Christ Superstar stále hýbe světem.
„Jesus Christ Superstar je strašná dobovka. Je to tak dokonale šedesátková věc, hipísácká, relativistická, levičácká, dlouhovlasá! Krásně patří k věci, jak v něm kněží prezentují systém, proti kterému se musí bojovat. Je to takový mladý, bojovný kus revolty a buřičství proti establishmentu, celé se to prezentuje tak, že přichází nová filozofie, která rozbije staré, hnusné a ošklivé pořádky, a to se teď, mám dojem, zase nosí. A taky si myslím, že je to zkrátka celé dobře napsané; akorát dlouhé, uchopitelné, dobrý počin z dramaturgického hlediska. Někdo třeba řekne: Jo, ta muzika je taková a maková a všichni tam ječí a je to strašný bigbít. Ale o to vlastně nejde. Jde o to, že to je hit. Z toho je jasné, že to musí být trošku ploché, ale zároveň to opravdu není prázdné. Zkrátka se to normálně povedlo, tak jako se povedly některé bondovky a jiné se nepovedly a nikdo přesně neví proč,“ vysvětluje Dan Bárta.
Týmu, který se právě teď intenzivně připravuje na sobotní premiéru muzikálu Jesus Christ Superstar, oba poslali vzkaz.
„Kolegům ve Slováckém divadle bych popřál, ať žijí tou skvělou hipísáckou aurou, kterou Jesus Christ Superstar má. Ať se stane jejich věcí, ať tomu dílu věří, ať s ním chodí spát a ať s ním ráno vstávají. Ať jím žijí, ať ho rozdávají a ať je nepřestane trýznit a zajímat a těšit. A ať jejich Jesuse samozřejmě vidí co nejvíc lidí a ať má smysl to celé dělat,“ vzkazuje Dan Bárta.
„Chtěl bych říct, že všem, kteří mají před premiérou, strašně závidím. Protože znám ten úžasný pocit, kdy už odpočítávají hodiny, to rozechvění. Na jednu stranu se člověk těší, na druhou má obrovskou hrůzu z toho, jestli se to povede. A to jsou nádherné okamžiky, kvůli kterým divadlo milujeme. Já jim zkrátka strašně závidím, přeju jim po divadelnicku zlomte vaz a pokud mi to čas dovolí, tak se na Jesuse určitě přijedu podívat,“ dodává Kamil Střihavka.
