Martin Polák pracoval v restauraci, kde došlo k tragédii zhruba rok jako číšník. Měl obrovské štěstí, ten den neměl službu. Kdyby ano, nemohl by dnes zřejmě vzpomínat.
„Střelce jsem neznal, ale ty hosty, kterým vzal životy, samozřejmě ano. Někteří sem chodili na oběd, tak jako v ten černý den, jiní na pivo a na kus řeči. Samozřejmě jsem znal také kolegyni, servírku, která té střelbě padla za oběť také. Teď po deseti letech si člověk samozřejmě uvědomí, jak nesmírně smutná událost to byla,“ vybavuje si velký fotbalový fanda, který dnes pracuje v jiné uherskobrodské restauraci.
Na místě v přilehlé ulici byla spousta sanitek, zdravotníků, policistů, o tom, jak strašlivý byl ve svých důsledcích děj v restauraci svědčilo to, že vozy zdravotníků brzy vystřídala auta pohřebních služeb. Od prvních hodin po incidentu se vyrojila spousta spekulací o tom, zda a jak zasahovala policejní hlídka, zda mohl být zásah policejních orgánů rychlejší a efektivnější.
V Uherském Brodě a okolí se následně konaly pohřby nevinných lidí.
„Byl jsem na čtyřech možná pěti z nich, těžko říct, jak podobným strašlivým věcem zabránit, zdá se, že žijeme v hodně neklidné době, těžko něco podobného úplně vyloučit,“ popisuje Polák a přeje si, aby se nic podobného neopakovalo.
Areál, kde k tragickým událostem došlo, se výrazně změnil, na dohled je pietní místo, které symbolizuje nečekanou a o to smutnější událost, která otřásla nejen městem. Před deseti lety sem mířily mimo mnoha našich také zahraniční televizní a rozhlasové štáby. Událost to byla skutečně do té doby naprosto mimořádná, co do počtu obětí ji pak koncem roku 2023 v negativním slova smyslu předčilo řádění mladého střelce na pražské Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.
