Pavel spadl nešťastnou náhodou z několika metrů na beton přímo na hlavu. Okamžitě upadnul do bezvědomí a musel být transportován vrtulníkem na JIP na neurologii, kde lékaři objevili několikačetná poranění hlavy a zlomenou lopatku. Následoval převoz na sál a okamžitá několikahodinová operace, kterou po pár hodinách vystřídala operace druhá.
„Mé rodině řekli, že jsem v ohrožení života a ve velmi vážném stavu. Já jsem ale chtěl dál žít a být tady se svou přítelkyní a rodinou. Operace jsem zvládnul a začal jsem dokonce během pár dnů zase sám dýchat. Ale nacházel jsem se v kómatu,“ vzpomíná na první chvíle po úrazu Pavel.
Po dvou týdnech na JIP byl Pavel převezen do jiné nemocnice na oddělení OCHRIP. Z kómatu se začal pomalu probouzet až po čtyřech měsících.
„Začal jsem mít pohyby v pravé ruce, noze a začal jsem se usmívat. Během podzimu roku 2023 jsem dokázal větší a větší pohyby a můj stav se pomalu, ale jistě zlepšoval. Stále jsem ale nemluvil, potravu ústy jsem přijímal opravdu jen velmi málo a musel jsem mít PEG. Byl jsem neustále připoutaný na lůžko,“ pokračuje Pavel.
Od prosince 2023 se ale začaly dít velké změny a Pavel začal pomalu hýbat i levou nohou.
„To byl pro mou rodinu ten nejkrásnější vánoční dárek. Od ledna tohoto roku jsem začal rehabilitovat na motomedu a byla mi vyndána tracheostomie. V únoru ale přišel ten největší zlom – po několika měsících jsem promluvil,“ vypráví mladý bojovník.
Pavlovi blízcí díky tomu zjistili, že má zachované logické myšlení, chápání i porozumění. Mluvil ale potichu a nesrozumitelně.
„Čím více jsem ale mluvil, tím lepší to bylo. Rodina viděla, že bych potřeboval intenzivní rehabilitace, proto jsem byl od dubna přijat na čtyři měsíce do RÚ Hrabyně. Každý den jsem cvičil a posouval se dál. Udělal jsem tam obrovský kus práce,“ povídá Pavel.
Od začátku srpna je už Pavel doma se svou rodinou. I když mu zatím stále funguje jen jedna ruka, dokáže se sám najíst, obléct tričko, vyčistit zuby a s pomocí udělá i pár kroků.
„Každý den jdu kupředu a snažím se co nejvíce vrátit zpět do běžného života, jelikož jsem nyní závislý na neustálé péči ostatních. Chtěl bych opět začít chodit, být samostatný a užívat si veškerých radostí, které život nabízí,“ říká Pavel.
Pavel v současné době absolvuje první intenzivní měsíc cvičení na soukromé Neurorehabilitační klinice AXON. Rehabilitace je však velmi nákladná a Pavlova rodina není schopná vše zafinancovat vlastními silami. Proto byla na platformě Donio zřízena veřejná sbírka, kam mohou lidé posílat libovolné finanční příspěvky, které budou použity na intenzivní neurorehabilitace.
„Jeden měsíc nás stojí kolem 100 000 korun, protože pouze malá část je hrazená pojišťovnou. Jelikož je nutné do AXONU dojíždět, peníze by byly použity také na pohonné hmoty. Děkujeme za jakýkoliv dar a pomoc!“ říká na závěr Pavel.
Peníze ze sbírky mohou být případně použity i na jiná rehabilitační centra či terapie, masáže, akupunkturu, fyzioterapeuty, ergoterapeuty, logopedy a ostatní odborníky.
